Internet přeje industriálu

Trent Reznor a jeho kapela Nine Inch Nails, jejímž jediným stálým členem je právě jen Reznor, jde ve šlepějích britských Radiohead – vydala své nové album The Slip zadarmo na svých domovských stránkách. A opravdu za stažení této industriální smrště nezaplatíte ani korunu!

Americký věrozvěst industriálního rocku má evidentně problémy s workoholismem. Počátkem letošního roku spatřila světlo světa kolekce krátkých instrumentálních skladeb Ghosts I–IV, teď došlo i na plnohodnotné album. Po posledním klasicky a tradičně vydaném albu Year Zero vypršela Nine Inch Nails smlouva s labelem Interscope a Reznor, známý svým negativním postojem k velkým nahrávacím společnostem, začal kout anarchistické pi­kle.

Nakonec se rozhodl své fanoušky obdarovat dárečkem. Zároveň na svém webu nabádá fanoušky k tomu, aby desku šířili a tvořili vlastní remixy, což přinese určitě zajímavé hudební ovoce, protože už samy Reznorovy skladby mnohdy remixy připomínají.

Reznor je svým způsobem novodobým bořičem mýtů a dogmat a zároveň velkým provokatérem. Ale ne tím odporně vizuálním způsobem, jako to svého času dělal Marilyn Manson (taky už po něm dnes neštěkne pes), ale spíše tím hudebním. I když i on s Mansonem svého času spolupracoval:


 


Právě Reznor stál a pořád stojí v popředí industriální a techno odnože rockové muziky podobně jako Ministry, Skinny Puppy nebo Fear Factory. Ale ruku na srdce, ani jedna ze zmíněných kapel si své postavení na výsluní neuchovala. O tom podle mě svědčí i ten fakt, že Ministry budou jedním z účinkujících na letošním vizovickém Master Of Rock. Myslím, že Nine Inch Nails by tam Valaši asi nedostali…

Vraťme se ale k novému albu NIN The Slip. Ten fanoušek, který by přece jen rád držel desku fyzicky v ruce a klidně by za ni i v éře „download free“ zaplatil ony nekřesťanské peníze, si musí počkat na červenec, kdy by The Slip mělo vyjít regulérně na klasických CD nosičích.

Nové Reznorovo album obsahuje celkem deset skladeb a netrvá ani tři čtvrtě hodiny, což je fajn. Všechny tracky v sobě nezapřou Reznorův skladatelský rukopis: to znamená zefektované a nabroušené kytary ne nepodobné zvukům cirkulárky a nekonvenční a dosti agresivní rytmiku.

Zároveň ale Reznor dokáže složit nádhernou melodickou baladu pouze za doprovodu klavíru (Corona Radiata). Reznor vždycky patřil k experimentujícím hudebníkům, u nichž velkou roli hrají emoce a abstraktní pohled na hudbu jako takovou. Těžko se proto píše o jednotlivých skladbách, které jsou si právě v těchto výše zmíněných aspektech hodně podobné. Tomu odpovídá i fakt, že The Slip produkoval Reznor spolu s osvědčenými a dlouholetými spolupracovníky Alanem Moulderem a Atticusem Rossem.

Začátek alba je rockovou až metalovou smrští, kdy přes shluk kytar a ostatních industriálních zvuků kolikrát skoro neslyšíte Reznorův zpěv. Pokud tam tedy vůbec nějaký je. Velký a dynamický techno feeling má Letting You, která svou kolážovitou a několikrát se překrývající hudební stopou je až na hranici poslouchatelnosti. A o to právě Reznorovi jde. Ukázat a dokázat lidem, že hranice hudby jsou opravdu bezmezné. Naopak hned následující track s výstižným názvem Discipline si je možno představit i jako song, který by při určitém opojení zdejších hudebních redaktorů mohl zaznít někdy uprostřed noci i v tuzemských rádiích. A to už je sakra co říct!


 


Naopak ke konci desky se hudba zklidní. Člověk si tak může vydechnout a uklidnit se a poslední tři songy relaxovat. Až poslední Demon Seed pak opět nakopává a po předešlých dvou instrumentálních tracích využívá bicích a hodně ohulených kytar. Prostě démonická skladba o démonech v nás.

Hudba Nine Inch Nails nikdy nepatřila mezi happy muziku, u které se dá bezstarostně juchat. Přes svou nihilistickou a negativistickou náladu si ale dokázala během dvaceti let, kdy kapela funguje, vybudovat silnou fanouškovskou základnu, která rozhodně neskomírá. To mimochodem dokládají i čísla prodeje alb Nine Inch Nails. Těch se podle údajů britského zpravodajského serveru BBC prodalo v letech 1992 až 2007 jen v USA přes deset milionů.

Nine Inch Nails jsou populární i v české kotlině. Přestože v Praze Reznor a jeho parta úspěšně vystupovali, s novým albem se do Čech zatím nechystají. Na Evropu se vůbec Reznor vykašlal a koncertuje zatím jen v domovské Americe. Možná by koncertuchtiví fanoušci mohli uspořádat podobnou letákovou a kdoví ještě jakou kampaň, jako se o to už několik měsíců snaží pubescentní fanynky německého emo-psycho kvarteta Tokio Hotel…

Reznora by ale tyhle fanouškovské výlevy, hraničící s psychickou nevyzrálostí, nejspíš nechaly klidným. Je sice pravda, že v současnosti jsou kapely živy především z koncertní činnosti, protože jak víme, kupovat cédéčka v kamenných obchodech je zatraceně out. Trent Reznor je ale tou výjimkou, že by se slušně uživil i jen díky stahování jeho muziky na internetu. Jeho fanoušci totiž patří k těm oddaným, kteří neváhají nějaký ten grošák utratit. Například přesně týden poté, co na svůj domovský web pověsil ke stažení kolekci vysoce instrumentálních skladeb Ghosts I–IV, utržil na prodejích více než jeden milion šest set tisíc amerických dolarů. A to je rozhodně slušný výdělek.

Z toho plyne jediné. Trent Reznor může být i nadále v klidu a může si komponovat, jak je mu libo. Jeho fanoušci mu rozumějí…

Autor recenze: José Armando

Nine Inch Nails: The Slip, možnost volného stažení na Theslip.nin.com, 44 minut

Tracklist:

01. 999,999
02. 1,000,000
03. Letting You
04. Discipline
05. Echoplex
06. Head Down
07. Lights In The Sky
08. Corona Radiata
09. The Four Of Us Are Dying
10. Demon Seed

www interpreta: http://www.nin­.com/