Lepší Niceland v hrsti než James Blunt na střeše



Přihlašte se a přidejte svoje hodnocení

Hodnocení:

3.5

Zhlédnuto: 4161× | Komentářů: 0

Hodnocení recenzenta:

Mladý a nadějný český písničkář Niceland se po vítězství v talentové hudební soutěži konečně rozhodl natočit debutové album a nutno říct, že i když je jako hudebník v podstatě stále začátečník, jeho deska Little Black Book je velmi povedená.

Michal Motyčka alias už zmíněný Niceland na sebe poprvé výrazně upozornil právě úspěchem v soutěži Coca-Cola Popstar, která má za cíl nalézt a propagovat nové a neotřelé hudební talenty. V případě Nicelanda lze rozhodně mluvit o úspěšné volbě a rozhodnutí komise.

Je to zvláštní. Přestože televizní megalomanské projekty typu Česko hledá SuperStar nebo X-Faktor mají obrovskou mediální propagaci a účastníky těchto soutěží zná na pár měsíců v podstatě celá republika, skoro nikdo z vítězů se pořádně neuchytil. Samozřejmě kromě první superstar Anety Langerové, která využila tehdy ještě nového televizního formátu a stala se velmi rychle hudební celebritou šlapající na paty i samotné Lucii Bílé.

Niceland touhle cestou nešel, a přesto patří k nejzajímavějším nováčkům na českém hudebním obláčku. Doufejme, že nespadne a naopak některé obskurní zpěváky, zpěvačky nebo i kapely nenápadně vykopne a uvelebí se na jejich místě.

Niceland podobně jako Aneta Langerová (ale i bulvárem pročervavělý Sámmer Issa) si dobře zvolili image. Ať si nějaký fouňa nebo intelektuální kritik říká, co chce, v dnešní vizuální době je důležitý i vzhled, chování a další, řekněme modelkovské manýry. Tím nechci říct, že Niceland nedělá před fotografováním do magazínů nic jiného, než se prohlíží v zrcadle a řeší, co ještě na vizáži vyšperkovat. Fakt ale je, že má fotogenický face, který skvěle zapadá do dešní post emo scény. Takový český prokletý básník dvacátého prvního století.

Jedna věc mě ale ve spojení se jménem Niceland poslední dobou slušně irituje, a to je jeho označení coby českého Jamese Blunta. Nevím, kdo z vás slyšel poslední Bluntovo album All The Lost Souls, ale to je opravdu děs. Sentimentální kníkání – nic jiného. Jsem zvědav, co předvede 27. října v pražské Tesla Aréně. Ale to je vlastně jedno, hlavní je, že Čech Niceland Brita Blunta v současné době s přehledem poráží.

Samozřejmě že určité podobnosti mezi oběma interprety tu jsou. Melancholický výraz i projev, procítěný vokál, důraz na písničkářství podpořené hlavně kytarami. Taky oba zpívají anglicky. A především jsou profíci.

Ale soustřeďme se na Nicelanda a jeho debutové album. Little Black Book je příjemná popová deska, kterou asi pravověrní rockeři neskousnou. Niceland má svůj, na české poměry originální styl inspirovaný tu u R.E.M., tu u Coldplay nebo Moloko.

Jeho texty jsou hodně osobní, na což odkazuje i samotný název alba (výraz se v angličtině používá pro zápisník). Asi nemá smysl sáhodlouze popisovat, o čem se v písních zpívá. Je to taková ta klasika – samota, odcizení, nenaplněná láska, trocha sentimentu i melancholie…

Každá písnička je v podstatě postavená na stejném půdorysu, což vůbec nevadí. Niceland rozhodně není žádný experimentátor, prostě je to kluk, který umí dobře zpívat a navíc psát hezké melodie s hitovým potenciálem. Těžko vyzdvihovat některou skladbu na úkor ostatních, za zmínku určitě stojí úvodní Leave Me Out, které by už vzhledem k textu slušel nějaký pěkný smutný milostný videoklip.

U písničky Sanity je zajímavé, že využívá i jiných hudebních nástrojů, než jsou obligátní kytary a bubínky. K vrcholům alba ale rozhodně patří Lost In Encryption (Back To You), jejíž síla a emoce pomalu probublávají na povrch, až vypuknou v gejzír energie. Hned následující Belief ale smrdí až moc R.E.M.

Druhý vrchol alba přichází s písní Come On, kde sice Niceland připomíná onoho kníkajícího Blunta, ale na české poměry je to producentsky dotažený song, který splňuje všechny parametry hitu a určitě by se v Evropě neztratil. - kouknout na videoklip…

Pokud bude Niceland v podobném duchu pokračovat dál, nebál bych se, že by neprorazil za hranicemi. Jen si musí dávat bacha na přílišnou unylost. Přece jenom skoro padesát minut poslouchat melancholicky procítěnou hudbu, která se dost opakuje, to nejednoho fanouška unaví. Už tento debut ale naznačuje, že se Niceland nespokojí s pouhým kopírováním zaběhnutých hudebních stereotypů a půjde si vlastní cestou. Těšme se na to!

Autor recenze: José Armando

Niceland: Little Black Book, 48 minut, CD, 7. dubna 2008 vydalo Sony BMG

Tracklist:

01. Leave Me Out
02. Sanity
03. Daddy Needs This
04. Now That You´ve Here
05. Lost In Encryption
06. Belief
07. Shining
08. On The Floor
09. Tightly
10. Come On
11. Waterfall Flow
12. Song Owned
13. Say Something
14. Homes

www interpreta: www.myspace.com/…an­dmusicpage