Škwor by se měl naštvat a roztrhat všechny ty kabáty...

Tohle není jedovatý škorpión, který po tobě jednou mrskne ocáskem a ty jdeš pod kytky. Tohle je český Škwor, který kolem sebe kope, ale nikoho pod drn nepošle. Díky bohu, protože i jeho páté album pojmenované originálně 5 se dobře poslouchá už za živa.

Musím se hned na začátku přiznat, že Škwor mi byl vždycky sympatický. Těžko říct, čím to je. Mnohokrát jsem o tom přemýšlel, ale žádný skutečně logický důvod jsem nikdy nenašel. Asi mě uštkl, kousl a kdo ví co všechno a díky tomu mi v krvi koluje nějaký pozitivní škwoří virus.

Anebo je to prostě tím, že už jsem opravdu unavený Pepou Vojtkem, jak poskakuje před patnáctitisícovým davem nebo se vykalí v přímém televizním přenosu. Dost bylo Kabátu a všech jeho zábavových nohsledů. Pojďme ten pivní rock pojmout trochu jinak. Vohulme kytary, nechoďme pro sprosté slovo daleko, nastavme stadionový zvuk a mračme se! Hlavně se furt nekřeňme jak naprostí imbecilové a mluvme alespoň občas k věci.

Škwor rozhodně nedělá kdovíjak úžasnou muziku, ale má neuvěřitelně silný čich na výrazné hymnické refrény, v nichž v podstatě stačí na kytaře měnit dva akordy a řvát „Nebuď debil“, a všichni přitom opravdu cítíme, že těmi debily skutečně být nechceme.

Každopádně pokud někdo Škwor nezná, stačí se vrátit čtyři roky nazpět, kdy dokonce i v nováckém Esu bylo možné zahlídnout videoklip se spoustou ohně a dlouhovlasých chlapíků, kteří po svém předělali starý hit popové skupiny Tears For Fears:


 


Nemůžu si pomoct, ale spousta tracků na tomhle albu má hitový potenciál. Přitom jsou si jednotlivé skladby podobné jako vejce vejci. Jak už někdo napsal, Škwor umí udělat nekompromisní pecky. To je i případ singlu a zároveň otvíráku desky Celebrity, který zní jak spousta západních hardrockových skupin. O to ale vůbec nejde, chlapíci znějí hlavně dostatečně naštvaně, nepřehánějí to s kytarovými sóly, texty jsou správně chlapácké a zpěvák Petr Hrdlička má prostě charizma.

Ještě lepší song je hned ten druhý, Nebuď debil, na který už jsem odkazoval. Začíná úvodní znělkou z Fantomase a pak to Škwor zase rozjede. Jednoduché kytarové riffy, které se nemění ani v refrénu, který je našlapaný. Už vidím ty rockery, jak pod pódiem extaticky hltají každé slovo a berou si název songu k srdci.

Těžko vyzdvihovat jednu písničku na úkor jiné. Všechny jsou poskládány na stejném nebo minimálně velmi podobném skladatelském půdorysu. Jenže na rozdíl od ostatních českých rockových kapel, hlásících se k motorkám, chlastu a dalším podobným instrumentům, jim to dokážeme uvěřit.

Některým lidem asi tahle kolovrátková muzika může jít velmi rychle na nervy. Zkusme se ale vžít do těch fanoušků, kterým je tato muzika určena. Deklamace typu „buď hustej a vostrej, na ňáký ohledy ser, jsi buldozer, buď hustej a vostrej, tady ti všichni fanděj, seš nadupanej“ prostě zní dostatečně machisticky. Každému pořádnému chlapovi-řízkovi nebo i chlapečkovi-řízečkovi to musí znít jako rajská hudba a slova zároveň. Od posledních desek Amerika nebo Loutky se styl Škworu příliš nezměnil, což v tomto případě není na škodu:


 


Některé tracky sice smrdí až moc podbízivostí (například Starej lev, Dejchám). Člověk z nich cítí tu popovou hnilobu, kdy se muzikanti mění v nástroj trhu, který říká, že pokud chcete být úspěšní, musíte zákazníkum naservírovat to, co mají rádi. V tomhle případě neuvěřitelně vlezlé refrény, za které by se nemusel stydět ani Michal David.

Naštěstí (a to je velká devíza Škworu), jsou jednotlivé písničky krátké, v průměru kolem tří minut. Takže než se vám stačí jakýkoli track zprotivit, skončí… A to je fajn, protože zbytečně muzikantsky neonanujou, občas dodají nějaký trashový podklad jako v songu Hustej, Pocit vítěze nebo Metrosex, ale nepřehání to. Otázkou zůstává, zda je to:

1. nedostatkem tvůrčí invence
2. nebo si prostě chlapi řekli, že se s tím nebudou zbytečně zabejvat, hlavně ať to odsejpá!

Myslím, že za a) i za b) je správně. To ale není vůbec na škodu. Alespoň se posluchač nemusí dlouho trápit nějakými zbytečnými hudebními kudrlinkami nebo metaforickými obraty. Prostě přímá hudba orientovaná na základní chlapské pudy.

Ale pozor, album obsahuje i akustické skladby Vzácnej je nám nebo Zdá se mi, které působí, jako by vypadly z devadesátých let, kdy českou pop music oblažoval svými ploužáky Láďa Křížek. Díky bohu u Škworů se tak nekvílí. Taky ruku na srdce, jak se dá ploužák hudebně inovovat?

Jak už bylo několikrát řečeno, cílová skupina Škworu se jasně týká zarostlých mužů, kteří z duše nenávidí depilaci chloupků, vosky na vlasy a růžová trička. Radši si po šichtě zajdou na pár kousků, několikrát si pořádně praští do stolu…

Prostě nic víc, nic míň. Škwor si na nic nehraje a předkládá nám svoje hudební vidění světa. A tak je to v pořádku. A jak by určitě chlapi řekli: „Komu se to nelíbí, ať si prdel políbí!“ A já se k tomuto setsakramentsky pravdivému výroku hrdě připojuju!

Autor recenze: José Armando

Škwor: 5, CD, 41 minut, 29. září 2008 vydal Warner Music

Tracklist:

01. Celebrity
02. Nebuď debil
03. Pohledy studený
04. Pálí
05. Hustej
06. Starej lev
07. Dejchám
08. Pocit vítěze
09. Málo je víc
10. Metrosex
11. Vzácnej je nám
12. Nulový
13. Zdá se mi
14. Slovo
15. Vizitka

www interpreta: www.skwor.cz
www.bandzone.cz/skwor
www.myspace.com/skwor