Noví Oasis? Trocha psychedelie, blues a Beatles...

Oasis vydali novou desku. Už slyším, jak polovina z vás řve blaženě: Hurá! A ta druhá: To nám byl čert dlužen… A takhle to myslím zůstane i po poslechu jejich v pořadí už sedmého alba Dig Out Your Soul. Každopádně žádná hudební událost roku to není.

Tahle čtveřice sígrů z Manchesteru prorazila před třinácti lety debutovým Definitely Maybe, na němž byla snad každá skladba hit. Zároveň se stali nositeli dnes už vyčpělého termínu brit pop. Spolu s Blur se jim povedlo strhnout na sebe pozornost médií (především těch britských), bohužel postupem času spíše svými excentrickými výstupy na veřejnosti, při nichž zhusta nechyběl alkohol a rvačky. Oasis vůbec od začátku své kariéry trpěli určitým megalomanstvím a agresivitou vůči ostatním kapelám. Známé jsou i jejich slovní přestřelky s Blur nebo třeba Radiohead.

Jenže Oasis na rozdíl od Blur a Radiohead nikdy nedokázali vystoupit ze stínu svých prvních dvou alb. Sice vždycky dovedli napsat silnou melodickou hitovku, která se skvěle nese nějakým našlapaným stadionem, jenže tím to taky končí. Zatímco jejich největší konkurenti na britských ostrovech začali experimentovat s hudebními postupy a zkoušeli, co všechno si ke svým fanouškům mohou dovolit, Oasis si pořád jeli tu svou písničku. Stokrát obehranou písničku. A to po nějaké době leze na nervy.

Když k tomu ještě přidáte neurvalé chování hlavně ústředního tandemu skupiny – bratrů Noela a Liama Gallagherových – nemůžete se divit, že Oasis jsou často považováni za jednu z nejnenávidě­nějších kapel světa. A mnozí hudební fanoušci to dávají hodně neskrývaně vědět:


 


Oasis se během své kariéry proslavili mnoha megahity. Myslím, že stačí říct slovo Wonderwall, a každý bude vědět. Největší sranda ale je, že tenhle jejich song je ve skutečnosti předělávka jedné staré písničky ze šedesátých let. Ale budiž, takových případů v dějinách pop music známe více. Například Verve by o tom mohli sáhodlouze povídat.

O těchhle výlupcích se vždycky mluvilo jako o novodobých Beatles. Je to hodně nadnesené označení, protože Beatles toho během svého fungování stihli opravdu dost a vedle silně podbízivých alb natočili i několik slušných experimentů, které přes evidentní odér různých halucinogenů byly nabité hity.

Nová deska Oasis má s Beatles hodně společného. Třeba to, že se natáčela ve studiích na Abbey Road, což je skoro synonymum pro Beatles. Navíc v jednom songu Liam Gallagher zpívá jak John Lennon a nepokrytě na Beatles odkazuje. I'm Outta Time je prodchnuta melodikou Brouků a Liam ji zpívá velmi procítěným hlasem. A nechybí v ní ani klasické beatlesácké lálálálá. Slušný a buďme rádi že přiznaný tribute Beatles.

Asi nejlepší skladbou na Dig Out Your Soul je singl The Shock Of The Lightning, obsahující všechny základní charakteristické znaky Oasis. Hutné kytarové riffy, které skvěle doplňují Liamův typický pěvecký projev, při němž v záklonu málem ožužlává mikrofon. Navíc refrén jak vystřižený z hudební čítanky graduje, takže emoce mohou na koncertě prýštit ze všech tělesných pórů:


 


K dalším povedeným songům patří The Turning, opět čerpající z Noelových hudebních nápadů. Nutno přiznat, že Noel Gallagher patří k těm skladatelům, kteří dokážou vystřihnout ukázkovou stadiónovou pecku. Všechny ty hutné kytarové riffy, přidané vokály, které násobí sílu celého tracku, navíc ke konci trochu kláves, které v pravý čas uklidní rozjitřené chřípí fanynek a fanoušků, aby si mohli na chvíli vydechnout.

Nesmíme taky zapomenout, že ač je za frontmana Oasis nezřídka považován excentrický Liam, skutečným hybatelem, tím, kdo tahá za provázky, je Noel. A ten vedle toho, že se podobně jako bratr vyžívá v nadávání všem okolo a rvačkami s kýmkoli, umí skládat a hrát na kytaru. Navíc i zpívá! Důkazem budiž Waiting For The Rapture, což je ale dosti nepovedená skladba a na desce je evidentně do počtu. U (Get Off Your) High Horse Lady sice nelze mluvit o vyloženém propadáku, jenže ten bluesový feeling je až moc důkladný a vlezlý. Taková nicneříkající rytmická odrhovačka.

Naopak povedený track je Falling Down, do kterého Noelův zpěv skvěle sedí. Je dobré, že jsou zde konečně v plné síle slyšet bicí jako nejvýraznější nástroj. Navíc bylo víc než vhodné využít houslových i klavírních linek, díky čemuž se skladba posouvá ke skladatelsky i producentsky nejpovedenějším zásekům Oasis za poslední dobu.

Bohužel závěr desky se zbytečně nese v jakémsi psychedelickém oparu, jako by si Oasis vypůjčili od Beatles jejich východního guru Raviho Shankara a nechali ho trochu vyrochnit v jejich hudebním stylu (To Be Where There's Life). A na závěr asi zavolali i B. B. Kinga, který jim vysvětlil, že bez bluesových spodků to prostě nemůže fungovat (The Nature Of Reality).

Je jasné, že éra rozzlobených mladých mužů, kteří s britským akcentem tak rádi posílali lidi do hýždí, je konec. Nejspíš všechnu energii spotřebovali na hotelových pokojích, když měli raubířskou slinu.

Tahle deska není špatná, ale je na ní vidět, že zatímco jejich souputníci Blur to po několika vydařených ulítlých albech v pravý čas zabalili a začali se věnovat vlastním projektům, Oasis se pořád točí v kruhu jako onen bludný Holanďan. Vypadá to, že šipka kompasu jim pořád ukazuje stejným směrem, takže oni pořád plujou na stejné vlně, která je sice jednou dovede na správný břeh, jenže kluci si nestihli ani jednou pořádně zasurfovat. Jenom se spokojeně vyvalují na přídi…

Autor recenze: José Armando

Oasis: Dig Out Your Soul, CD, 46 minut, 6. října 2008 vydalo Sony/BMG

Tracklist:

01. Bag It Up
02. The Turning
03. Waiting For The Rapture
04. The Shock Of The Lightning
05. I'm Outta Time
06. (Get Off Your) High Horse Lady
07. Falling Down
08. To Be Where There's Life
09. Ain't Got Nothin'
10. The Nature Of Reality
11. Soldier On

www interpreta: www.oasisinet.com
www.myspace.com/o­asis