Je čas na klídek

Herec a hudebník Jan Budař spolu se skupinou Eliščin band natočil po dvou letech novou desku a nazval ji Proměna. Hudba to rozhodně není pro každého. Je určena spíš vnímavějším posluchačům, které už nebaví všechny ty nabubřelé, neupřímné stylové mišmaše.

Jan Budař je široké veřejnosti známý především jako herec nebo i scenárista. Za všechny filmy, ve kterých zatím hrál, můžeme zmínit třeba Nudu v Brně (takový ten v podstatě hodný ňouma) nebo Václava, v němž exceloval naopak jako grázl. Na scénu teď přichází druhé hudební album herce Jana Budaře. Stylově pestrá deska Proměna potvrzuje jeho mimořádný šansoniérský talent ve svobodomyslném rozpětí od Johna Lennona přes Edith Piaf po komika Andyho Kaufmana.

Už na první Budařově desce Uletěl orlovi bylo znát, že má chlapík talent nejen herecký, ale i pěvecký. Zároveň texty, které zpívá, nejsou úplně hloupé, i když tak na první pohled možná vypadají. Navíc je mi velmi sympatická Budařova snaha natočit ke každé písničce i nějaký většinou originální videoklip.

Těch klipů vzniklo několik a nejprovařenější je nespíš ten milostný se Zuzanou Norisovou, toliko stříbrnou tanečnicí z poslední a opět úspěšné televizní soutěže Stardance:


 


Proměna je oproti debutu už opravdu vyzrálé album, na němž je vidět, že hudebníkům není cizí žádný hudební styl. A to je velké plus! První dvě skladby ovšem působí tak trochu unyle a člověk začíná být nervózní, jestli se v podobném duchu neponese i zbytek alba.

I první dva tracky ale obsahují určité vtipné momenty. V songu Hajzpapír, chleba a cola je to například skvělá Budařova imitace pěveckého projevu Elvise Presleyho. Tento svůj dar mimochodem předvádí Budař ještě jednou, a to v písničce Malý mulat, v níž se mu daří dokonale vystihnout projev nejznámějšího mimozemšťana na zemi – Michaela Jacksona. Herec se prostě nezapře…

Proměna je album muzikantsky vyspělejší. Uslyšíme na něm komorní smyčcový orchestr Roxy Ensemble, známého houslistu Vojtěcha Lavičku a několik dalších hostujících hráčů na dechové nástroje. Tak jako tak je největší hvězdou na desce Lucie Bílá. Ta v písničce Odpouštím nezvykle opouští svůj excentrický projev a naopak velmi civilně, ale o to věrohodněji zpívá. Jen to potvrzuje známý fakt, že pokud má naše zlatá slavice za zády zajímavého textaře a skladatele, dokáže svým posluchačům nabídnout originální prožitek. Dost možná právě Odpouštím je sice nejsmutnější, ale zároveň nejsilnější skladbou celého alba.

V podobném duchu se nese také mírně ekologická a melancholická píseň Vydra (proměna) a k povedeným patří i už zmiňovaná kytarovka Malý mulat nebo pochodový a nikoli pohodový Pan Placík útočící vtipnou formou na nácky.

Je zajímavé, jak Budař lehce přechází z jednoho hudebního žánru do druhého. Naprosto s přehledem dokáže měnit pěvecký výraz. Pokud nevěříte, pusťte si Blind from love a uslyšíte. V tomhle tracku už totiž nezpívá nějaký Honza Budař z Brna, ale starý bluesman někde od Mississippi.

To, že chce Budař prezentovat taky svoje vlastní názory, potvrzuje Brožurka. Skladba, za jakou by se po hudební stránce nemusel stydět ani Daniel Landa. Splňuje totiž všechny parametry jeho tvorby. Důrazná a lehce zapamatovatelná pecka s obligátním pískáním a pochodovým rytmem:


 


Na Budařovi je pozitivní, že dokáže za málo peněz udělat hodně muziky. Pokud by se tahle muzika dokázala dostat do rádií, televizí, a ne jen do večerního vysílání ČT 2, bylo by to skvělé. Je to samozřejmě jen přání, které už z logiky věci nelze splnit. Přesto Budař určitě šanci má. Je čím dál populárnější herec, občas i moderátor, navíc jeho jméno dokáže přilákat celebrity typu Lucie Bílé. Teď už stačí jen s Luckou natočit videoklip a to by v tom byl čert, aby ho Mareš v Esu nepustil. Aspoň jednou…

Je samozřejmé, že na poslech Proměny musí mít člověk náladu. Musí mít chuť s interpretem spolupracovat a zároveň se poddat jeho hudebnímu světu. Pokud to udělá, nebude litovat. Stylová košatost desky zaujme každého vnímavého posluchače. Přes některé skoro až rockové tracky je to pořád deska určená především pro klidný večer, kdy člověk už jen relaxuje.

Album je v podstatě velmi smutné a melancholické, komorní a osobní. Je to jakýsi hudební deník, v němž dochází ke zpovědi. Zároveň ale s jasným názorem na svět kolem nás. Budařova Proměna není určena všem, ale možná právě pro vás ano. Kdo ví. Jan Budař by si to určitě přál.

Autor recenze: José Armando

Jan Budař a Elisčin band: Proměna, CD, 54 minut, 24. listopadu 2008 vydal Respekt Publishing

Tracklist:

01. Hajzlpapír, chleba a cola
02. Ukolébavka pro velké děti
03. Malý mulat
04. Pan Placík
05. Vydra (proměna)
06. Nedomazlená
07. Nepoznávám
08. Odpouštím
09. Blind from love
10. Brožurka
11. Dechovka na přání
12. Tanečník
13. Mezihvězdný
14. Marylin
15. Koňmo jak král

www interpreta: http://www.jan­budar.cz/
http://www.promena-eliscinband.blog­spot.com/