Kryštof je jistota

Havířovská kapela Kryštof je stálicí na poli české populární hudby. Nutno přiznat, že právem. Na rozdíl od jiných bandiček si pořád drží svůj vysoký standard a jinak tomu není ani v případě unplugged desky Kryštof v Opeře. Zkusili to akusticky – a vyšlo jim to…

Proti skupině Kryštof a hlavně jejímu frontmanovi má mnoho lidí výhrady. Že je to všechno jeden velký kalkul, že texty jsou většinou bláboly o ničem a tak dále. No nevím. Nejsem zrovna fanatický fanoušek kapely, ale každý alespoň trochu nestranný pozorovatel musí uznat, že Kryštof má neuvěřitelný cit na hity. Člověk si přitom ani nestíhá pamatovat, jak se který song jmenuje.

Navíc právě velkou výhodou Kryštofa je frontman Richard Krajčo, který má dostatek charizmatu na to, aby holky opíjel rohlíkem podle libosti. Zlí jazykové ho sice poslední dobou odsuzují za otylost, ale naštěstí Krajčo je natolik rozumný, že mu nestojí za to, na tyhle blbosti jakkoli reagovat.

Krajčo naopak nadále přesvědčuje, že je jednou z výrazných osobností české hudební (a jak by si sám přál také filmové) scény. Má svoji hlavu i názory, které však bohužel časem ztratily na síle a mladistvém radikalismu. Zatímco kdysi bojoval proti playbacku v největší komerční televizi u nás páskou zalepenou pusou, dnes už nemá problém s tou samou televizí komunikovat a propagovat se. To je vývoj. Člověk stárne a otupuje hrany svých ideálů.

Vraťme se ale zpátky k muzice. Kryštof český mediální éter oblažuje už osm let. Všichni si asi pamatujeme jejich Lolitu a text, který nikdo nikdy nepochopil. A zrodil se český Brad Pitt (pro germanisty Till Schweiger):


 


Kryštof v Opeře je v pořadí osmá oficiální deska. Je to vlastně taková akustická bestofka. Z tohoto důvodu se taky dost těžko hodnotí. Většina písniček je notoricky známá. Lze se proto zaměřit jen na formu prezentace a na hosty, které si Kryštof do pražské Státní opery pozval.

V prvé řadě je nutné zmínit soubor Alfa Gospel Praises ze Zábřehu na Moravě, který ale bohužel nedostal tolik prostoru, kolik by si možná zasloužil. V podstatě šlo jen o druhý zvukový plán, čehož může být důkazem například právě track nazvaný Plán. Vždy, kdy se gospelový soubor dostal víc do popředí, skladby dostaly jiný feeling. Zněly sice trošku až mesiášsky, ale pro účastníky koncertu to byl určitě zážitek i z emočního hlediska.

Kryštof je známý tím, že na svých deskách občas příliš tlačí na pilu, což se projevilo i na tomhle akustickém koncertě. Poslouchat srdceryvné a zasmušilé balady skoro sedmdesát pět minut asi není pro každého. Holky si to samozřejmě užívají víc než kluci.

Nutno přiznat, že kapela Kryštof je v takovém postavení, že si může dovolit na české poměry už docela slušnou show. A to i v případě komornějších sálů. To znamená všechny nástroje, všechny zvuky, které se během koncertu linuly vzduchem, jsou čisté a my – posluchači desky – se můžem cítit, jako bychom byli v centru dění. Zkrátka management kapely si dal na všem záležet.

O koncerty byl mimochodem nebývalý zájem. Taky proto muselo být dodatečně přidáno ještě jedno pražské vystoupení. Živý přenos mohli fanoušci kapely zhlédnout rovněž prostřednictvím internetu (prý tímto způsobem sledovalo koncert kolem třinácti tisíc lidí).

Nemá smysl vyzdvihovat jeden konkrétní track nad druhý. Přece jenom Kryštof má svůj neměnný a lehce rozpoznatelný styl, z čehož vyplývá určitý pocit stereotypu. Někdo by řekl, že tohle postupně povede k autorské regresi. Uvidíme. Zatím se to dá vydržet. A pokud se Kryštof nebude bát nových oživujících prvků, jako třeba v desáté skladbě Rubikon, kde dostal velký prostor už zmiňovaný zábřežský soubor, máme se na co těšit.

Abyste si mohli udělat alespoň nějaký obrázek, jak to na akustických koncertech havířovské kapely vypadalo, je tu menší ochutnávka dnes už docela známé skladby Tak nějak málo tančím, kterou lze slyšet nejen v rádiu, ale i v České televizi, kde ji využili tvůrci jako ústřední hudební znělku jednoho vodáckého seriálu:


 


Velmi povedenou písničkou je Obchodník s deštěm, která má takový pěkně najazzlý a nafunklý přídech. Hodně taneční kousek zněl dobře už dřív s Ewou Farnou, která si svůj part vystřihla v polštině. Z Polska pak neváhal Kryštof nasměrovat svá tykadla více na jih a ve skladbě Fantomská představil skočnou jižanskou lidovku a la Goran Bregovič.

Celkový dojem z poslechu desky je tak veskrze pozitivní. Celé kapele to evidentně dobře šlape a ponorka stále v nedohlednu. Asi. Teď je ale potřeba počkat na další studiovou desku, která má vyjít až na jaře roku 2010. Zatím je to tak, že Kryštof má své místo v české pop music jisté, a i kdyby natočil propadák, jeho postavením to neotřese. Tak se kluci ostravští snažte a zkuste to v podobném duchu jako v Tak nějak málo tančím, kde je plno sluníčka a teplíčka. Nemusí přece pořád pršet a být smutné bláto!

Autor recenze: José Armando

Kryštof: Kryštof v Opeře, CD, 73 minut, 8. prosince 2008 vydalo EMI

Tracklist:

01. První veselá
02. Ženy
03. Moře v hoře
04. poHádkách
05. Zrcadlení
06. Vodné stočné
07. Plán
08. Sněhurky
09. Cosmoshop
10. Rubikon
11. Obchodník s deštěm
12. Fantomska
13. Atentát
14. Jízda v protisměru
15. Tak nějak málo tančím

www interpreta: http://www.krys­tof.net
http://www.mys­pace.com/krys­tof7