Tak co s váma, depešáci?

Je to tady. Depeche Mode – jedna z největších legend světové hudební scény – vydali v pořadí už dvanácté album: Sounds Of The Universe. A je to stejné, jako když vydají novou desku U2 nebo třeba Rolling Stones. Fanoušci nadšením ryčí a ti ostatní tak nějak normálně aplaudují umu legend.

Co si budeme povídat, poslech hudby a psaní recenzí je subjektivní záležitost. Hodně závisí na osobním vkusu i minulosti, v jakém věku jakou muziku člověk poslouchal. Já se přiznám na rovinu, že Depeche Mode jsem miloval díky jejich tracku Personal Jesus a mnoha dalším. Nikdy jsem ale pravověrným depešákem nebyl, nevlastnil jsem žádnou jejich desku a nechtěl být ve skrytu duše Davem Gahanem.

Co z toho plyne? Že tahle recenze bude docela objektivní, protože k Depeche Mode nemám v současnosti žádný vztah. Takže se na novou desku podívám tak, jako bych neslyšel předešlou Playing The Angel a ani žádnou jinou. (Což je navíc pravda!)

Zpěvak Depeche Mode neměl a už asi ani nebude mít jednoduchý život. Chlastal, fetoval, děvkařil, prostě rockenrolloval. Přes všechny průsery se ale snad konečně přenesl a už mnoho let relativně normálně funguje. Vydal dvě sólová alba, zatím poslední Hourglass zhruba před rokem a půl a už z mojí recenze bylo jasné, že se mu povedlo. Potom se vrhl spolu se starými bardy Martinem Gorem a Andrewem Fletcherem do skládání nové placky pro domovské Depeche Mode. Název Sounds Of The Universe zní sice trochu nabubřele, ale tahle kapela si to může dovolit. Navíc v některých momentech je deska opravdu mírně vesmírná.

Těch třináct skladeb je vcelku vyvážených, žádnou vyloženou sračku tady neuslyšíte. Co je hned z prvních tónů úvodní In Chains znát, je to, že Depeche Mode oprášili své milované syntetizátory, kterými oblažovali svět hlavně v osmdesátých letech. V některých případech se jim tento návrat ke kořenům hodně podařil. Například pozitivně naladěná Peace jako by čerpala motivy od průkopnických kapel typu Kraftwerk. Kupodivu to skvěle funguje!

Celý poprask kolem nové desky odstartoval vhodně zvolený singl a ještě lépe adekvátně provokativní videoklip. To se Depeche Mode povedlo na jedničku. Wrong se sice po několika opakováních trochu oposlouchá (takže to asi není ta správně poskládaná hitovka), na druhou stranu má dostatečně mrazivý videoklip, z něhož beznaděj a smrt takřka leze ven z obrazu:


 


Samozřejmě, původem britská kapela, které pomalu táhne na třicítku, si může dovolit spoustu věcí. Může si v dnešní roztěkané a zrychlené době klidně natočit album trvající přes hodinu, může si dovolit experimenty se zvuky. Může cokoli. Na rozdíl od věčných hudebních soků a konkurentů U2, kteří svou poslední deskou asi definitivně potvrdili, že chtějí být jakýmisi věrozvěsty stadionového pop rocku, Depeche Mode si jedou v základu stejný styl. Nikdy se u nich neprojevila kýčovitost, která přes původní dobrý úmysl začíná U2 uspávat v záplavě otřepaných hudebních postupů a klišé.

Člověk má při poslechu Depeche Mode chvílemi pocit, že se mu právě skrz hudební skoro až orgasmus dostává nějakého vyššího poselství (Jezebel). To samozřejmě není pravda. Depeche Mode jsou průkopníky takzvaného synthipopu, který ovlivnil miliony lidí na celém světě, na druhou stranu jsou ale právě touto škatulkou trochu omezeni. Když pak v devadesátých letech začali dělat rock'n'roll, bylo to hlavně díky Gahanovi, který si nechal narůst dlouhé vlasy a vousy a začal dělat bordel. Nevím, nikdy mi to k srdci úplně nepřirostlo. Bral jsem to jako jakýsi druh pózy ze strany zfetovaného Gahana, který se takto přece nemohl cítit dobře.

Tak jako tak, deska Sounds Of The Universe je návratem ke kořenům. Pozitivní je, že z ní nesálá tolik depky a chmur, jako tomu bývalo dřív. Jako by po dosažení věku, který pomalu klepe padesátce na dveře, došlo ke zrodu nového člověka, který si pořádně zametl před domem. Podobně to v loňském roce udělal v české kotlině Petr Fiala a jeho Mňága a Žďorp. A to je fajn.

Autor recenze: José Armando

Depeche Mode: Sounds Of The Universe, 61 minut, 17. 4. 2009 vydalo EMI

Tracklist:

01. In Chains
02. Hole To Feed
03. Wrong
04. Fragile Tension
05. Little Soul
06. In Sympathy
07. Peace
08. Come Back
09. Spacewalker
10. Perfect
11. Miles Away / The Truth Is
12. Jezebel
13. Corrupt

www interpreta: http://www.de­pechemode.com/
http://www.de­pechemode.cz/
http://www.mys­pace.com/depeche­mode