Depka, na kterou se vždycky těšíme

Bristolská kapela Massive Attack patří vlastně už do zlatého fondu hudebního průmyslu. Její zbrusu nové EP Splitting The Atom dokazuje, že zatímco třeba u nás se bude stále kalit ocel, ve Velké Británii už bez problémů štěpí atom.

Massive Attack jsou důkazem toho, jak je britská hudební scéna v některých momentech neuvěřitelně vepředu. Stačí si jen vzpomenout na doby, kdy tohle seskupení vydalo jakékoli své album: v roce 1991 Blue Lines, V roce 1994 Protection, v roce 1998 Mezzanine a o pět let později 100th Widow.

Hned poté se pokaždé rozjela vlna opisů a kopií, kdy spousta světoznámých kapel do své produkce zakomponovala prvky od Massive Attack.

Nebo si tuhle skupinu umělci rovnou najímali, aby jim pomohla nakopnout jejich muziku zase někam jinam. Co třeba Madonna a její I Want You? To bylo to šťastné období, kdy ještě Madonna naplno nepropadla cirkusu a estrádám:

 


Proč o tom mluvím… Jsem si jistý, že k podobnému pozdvižení dojde i po vydání jejich pátého studiového alba, které by mělo co nevidět zatemnit naši mysl. A jak bude vypadat? Pusťte si tyhle čtyři kousky a budete vědět. Hudební vývoj Massive Attack není za těch osmnáct let nijak výrazný. Jedou si pořád svou styl.

Splitting The Atom je pomalá, až jakoby dubová věc, na níž se výrazně podílí svým charakteristickým vokálem dlouholetý spolupracovník Massive Attack Horace Andy. Text skladby je klasika. Snůška neuvěřitelně nihilistických obratů, díky kterým máte chuť šlehnout si a nechat to všechno být („It never stops, And we'll never learn, No hope without dope, The jobless return, The bankers have bailed…“ atakdále, atakdále).

Massive Attack se prostě nezměnili. Tenhle track podle mě možná nedosahuje žádných extrémních výšin, protože je až moc předvídatelný, připomíná prostě mnoho jiných skladeb Massive Attack z jejich předchozích desek. Na koncertě ale bude určitě znít dobře. A to ještě víc v momentě, až zazpívá Damon Albarn:


 


Hosti jsou vůbec nedílnou součástí tvorby bristolské legendy. Například v Pray For Rain zpívá Tunde Adebimpe z hvězdné kapely americké alternaticní scény TV On The Radio, a na tracku to je znát. Především v půli, kdy se song na chvíli zlomí v neuvěřitelnou emoci a člověk má pocit, že pokud se bude skutečně intenzivně modlit, zaprší. Otázka ovšem je, zda ten déšť přinese štěstí, nebo apokalypsu. Samozřejmě za bé je správně.

Každý, i neznalec tvorby Massive Attack si možná vybaví smutné balady, jako byla třeba Teardrop s nádherným vokálem Elizabeth Fraser z Cocteau Twins. Podobnou silou disponuje i Psyche, kde hostuje Martina Topley-Bird, bývalá partnerka Trickyho, který s Massive Attack natočil první dvě alba. Kapela si vůbec vybírá zajímavá jména. V Bulletproof Love je to Guy Garvey z kapely Elbow, která před rokem a půl oslnila svým vynikajícím albem The Seldom Seen Kid.

Na hodnocení Massive Attack v roce 2009 je ještě brzy. Už teď ale víme, že zůstávají nadále sví. Nekompromisní při využívání nejrůznějších zvukových postupů a hudebních nástrojů, pořád stejně zatrpklí k mainstreamu a stále melancholičtí a depresivní zároveň.

No Future v jejich podání však neznamená konec, ale naopak naději, že hudební průmysl není ještě stoprocentně zakalený pozlátkem a tupou vykřičeností nagelovaných zrůdiček. Bohu díky…

Autor recenze: José Armando

Massive Attack: Splitting The Atom (EP), 22 minut, vyšlo 5. 10. 2009

Tracklist:

01. Splitting The Atom
02. Pray For Rain
03. Psyche
04. Bulletproof Love

www interpreta: http://massive­attack.com/
http://www.mys­pace.com/massi­veattack