Zombie všude, kam se podíváš

Že se v posledních několika letech daří zombiím na filmových plátnech, je známá věc. V hudebních kruzích už je to krapet horší. Rob Zombie se snaží, seč mu síly stačí, ale jeho nová deska Hellbilly Deluxe 2 rozhodně není oživlá mrtvola. Je to pořád jen mrtvola.

Pětačtyřicetiletý Američan se v mediálním světě pohybuje už nějakých pětadvacet let, takže je to zkušený harcovník. Začínal ve slavné metalové kapele White Zombie, jejíž sláva kulminovala na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pak se Rob Zombie osamostatnil a rozhodl se vydávat vlastní alba. A hned prvním, pojmenovaným Hellbilly Deluxe, se trefil přímo doprostřed terče.

Deska byla úspěšná, prodalo se jí na tři miliony kusů a Zombie si spokojeně mnul ruce. Po dvanácti letech na svůj největší komerční úspěch navázal stejně pojmenovanou deskou s dvojkou na konci. Těch dvanáct let mezitím sice nelenošil, jenže – nebylo to ono.

Rob Zombie, pověstný svými hororovými škleby, začal v posledních letech kafrat i do filmového byznysu, až se mu nakonec podařilo některé mocné lidi přesvědčit, aby mu svěřili režii několika filmů. Samozřejmě šlo o horory. Nejvíc se Zombie vyžívá ve slavné sérii Halloween, kterou resuscitoval a oblékl do moderního trendy oblečku. Těžko říct, zda je dobrý, nebo špatný režisér. Nabudit v divákovi hrůzu ale určitě umí:

 


Hororová je samozřejmě i jeho hudba. Ale spíš než stylem je to tím jeho skřehotavým hlasem a pořádně ohulenými kytarami. Pokud bychom to vzali ryze muzikálně a zaposlouchali se do jednotlivých melodií, je to normální metloš nebo hard rock. Nic světoborného.

A nic světoborného není ani jeho novinka Hellbilly Deluxe 2. Myslím, že líbit se bude hlavně už trochu odrostlým vlasatcům, kteří před patnácti a více lety sjížděli kapely jako Metallica, Obituary, Slayer, Sepultura nebo právě White Zombie. Prostě všechny ty drsné kapely přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jenže to už je dávno. A do minulosti se začínají pomalu, ale jistě propadat nejen všechny tyhle nabušené bandičky. Do všeobecného zapomnění upadají i jejich následovníci typu Korn nebo třeba Marylin Manson, který je dneska jediným skutečným zombiem.

Ale ani sám Rob Zombie už není daleko od toho, aby se takovou mrtvolou stal taky. Jeho hudba je totiž hrozně neoriginální. Všech jedenáct tracků jede přes jeden mustr. Je to hudební kolovrátek, za který by se nemusel stydět ani DJ Bobo. Zombie se sice občas snaží svoje skladby ozvláštnit jako třeba V Burn, kde v určitých částech refrénu zní právě jako Korn. Ale sranda je právě v tom, že už ani Korn nejsou ty modly, co byly před deseti lety.

Aby toho nebylo málo, v The Man Who Laughs je tvrdá rocková muzika doprovázena orchestrem. A opět jsme u toho. Klasický filharmonický orchestr využila už před několika lety sama Metallica, která se tím snažila ozvláštnit svoji skomírající tvorbu. To se jí sice povedlo, ale všichni víme, kde je Metallica teď – v hloubi osmdesátých let, kam se hned tak každému vracet nechce.

A to je i příklad Roba Zombieho. V některých momentech sice zní moderně a zajímavě, hlavně v kombinaci s úderným sloganem „Rock motherfucker“…


 


… přesto jeho éra je podle mě už pryč. Je to nostalgie. Nic jiného. I se všemi těmi nezbytnými kytarovými sólíčky a strojovými bicími, které se občas zvrhnou v bubenickou onanii. Je to vlastně takový převrácený rock'n'roll. S rebelem, který místo gelu na vlasy a frajerského úsměvu nosí dredy až po zem a šklebí se jak v záchvatu zuřivosti. Ať se šklebí. Jenže ne na mě, ale do zrcadla. Aspoň tak možná sám zjistí, jestli už není spíš k smíchu než ke strachu.

Když tak o tom přemýšlím, měl bych pro Roba Zombieho jedno řešení – vyprdnout se už na muziku a vší silou se vrhnout na film. Horory mu určitě vždycky půjdou. A může si k nim nahrávat vlastní soundtracky! Otázka je, co by takové typické Zombieho písničce řekli producenti Kriminálky Miami. Ti totiž Robu Zombiemu nabídli, aby si nějakou tu epizodu na slunné Floridě natočil. A to je něco pro něj. V těchto typech seriálů se to mrtvolami jenom hemží, takže Zombie se bude cítit jako v ráji. A já mu to přeju a závidím.

Autor recenze: José Armando

Rob Zombie: Hellbilly Deluxe 2, 1. února 2010 vydalo Warner Music

Tracklist:

01. Jesus Frankenstein
02. Sick Bubblegum
03. What
04. Mars Needs Women
05. Werewolf Baby
06. Virgin Witch
07. Dream Factory
08. Burn
09. Cease To Exist
10. Werewolf Women Of The SS
11. The Man Who Laughs

www interpreta: http://www.rob­zombie.com/
http://www.mys­pace.com/robzom­bie