Jediný skutečný český rock!

I když – co je to vlastně dneska rock? Každý tenhle hudební žánr vnímá jinak. Každopádně the.switch jsou klasická kytarová kapela, která se s tím nikdy moc nepárala. A potvrzuje to i na novince Na dosah – part II. Tahle deska je drsná, agresivní a zažere se vám až do morku kostí. Až vás to bude bolet…

Tihle Pražáci byli vždycky zajímaví. Jejich styl je vlastně rockový crossover. Kříží se tady rock, metal a všechny jejich moderní odnože. Schválně si je poslechněte a zkuste jejich muziku nějak přesněji definovat.

Ale to není důležité. To nejdůležitější je, že všechna alba the.switch mají koule. Pro někoho možná hrají muziku, která je už dneska za zenitem, ale zdání klame. The.switch naopak hrajou ultra moderně a drží český hardcore nad vodou.

Vždycky pro ně byla důležitá basová linka, která v jejich podání tracky hodně, ale hodně tvrdí. Stejný případ jsou bicí, které mnohokrát znějí jak z pekla. Myslím, že jejich songy by se skvěle vyjímaly v předsálí Pekla, kde chudáci hříšníci čekají ve frontě na věčné zatracení. Protože muzika the.switch je skutečně peklo. Poslechněte si ty texty popisující velmi temné emoce. Navíc mnohokrát až jakoby básnickým jazykem. Tihle chlapíci se totiž nebojí ani metafory.

Kapela sice funguje už od roku 1996, ale teprve rok 2003 byl skutečně důležitý. The.switch už za sebou měli první EP Mutual Assured Destruction a hlavně skvělý videoklip Závoj. Za takové video by se nestyděli ani Amíci z Korn! Jeden z nejlepších, skutečně filmových videoklipů u nás:


 


The.switch jsou skutečně nekompromisní a při poslechu jejich skladeb vám jde mnohdy mráz po zádech. Řev Štěpána Šatopleta je chvílemi opravdu drásající, přitom the.switch hodně používají melodické linky. Třeba skladba Se stíny je, dalo by se říct, balada. Samozřejmě ne v tom pravém slova smyslu, ale je.

V podstatě každá jejich skladba má melodický základ, který je pak ale přehlušen neuvěřitelnou energií. V tomhle jsou si hodně podobní s Atari Terror, se kterými taky často společně koncertují.

Nová deska Na dosah – part II je vlastně prostřední částí zamýšlené trilogie a nutno říct, že i když album obsahuje pouze pět tracků, jen tak na ně nezapomenete. Naléhavý výraz, emocemi prosycený zvuk a zpěv, který vás přiková do křesla. Hodně důležitý je zvuk, který je mohutný, prostupující všemi póry těla. Na koncertě je to rozhodně těžká psychická i fyzická masáž.

Už na začátku desky je obsaženo vše podstatné: skladba Neusneš nám dost přesně vysvětluje, že nás čeká dvacet minut úderné muziky, v níž se mísí všemožné emoce, jen ne ty pozitivní. A tomu odpovídá i temná image, kterou si the.switch dlouhodobě budují a čas od času potvrzují videoklipem, jako například u čtyři roky starého tracku Peruť:

 


Je jedno, kterou skladbu od the.switch si pustíte. Vždycky se vám dostane zvukově nabušené věci, která svou vnitřní naléhavostí u nás nemá obdoby. Například Ich forma je přesnou ukázkou toho, co the.switch hrajou. Depresivní a temnou muziku, na kterou nemá ani Vanessa se svými zvrácenými záměry poblít všechno a všechny.

Je vlastně s podivem, že the.switch ještě pořádně mediálně neprorazili. Tenhle typ muziky přece je v Česku oblíbený a těžko v dnešní době najít lepšího reprezentanta než the.switch. Spousta podobně znějících kapel postupně vyměkla, třeba Post-It. Ale to není kritika, to je jen konstatování skutečnosti. The.switch naštěstí jdou svou cestou a příliš z ní neuhýbají. A nemají ani důvod. Jestli i další jejich skladby budou znít podobně jako na desce Na dosah – part II, čeká nás ještě mnoho smutku a agrese zároveň. A to znamená hodně dobré muziky, která není blbá.

Autor recenze: José Armando

the.switch: Na dosah – part II, 19 minut, 18. 12. 2009 vydal Championship Records

Tracklist:

01. Neusneš
02. Ich forma
03. Oltář
04. Voda je zlá
05. Se stíny

www interpreta: http://bandzo­ne.cz/theswit­ch
http://www.fa­cebook.com/…/47154­426123