Sto zvířat: Rozptýlení pro pozůstalé



Přihlašte se a přidejte svoje hodnocení

Hodnocení:

4.4

Zhlédnuto: 3996× | Komentářů: 0

Hodnocení recenzenta:

Když se sejde partička učitelů mimo sborovnu, bývá občas veselo. Stejně tak to všechno začalo v roce 1990 u kapely Sto zvířat. Pravda, ze sta jich nyní ve skupině (a po loňském roce i v dosti obměněné sestavě – přišel trumpetista Pavel Herzog, kytarista Jan Beruška Šobr a bubeník Miki Nop) hraje deset, ale alespoň je to dělitelné beze zbytku.

Už podle názvu tohoto příjemného nového hudebního počinu lze soudit, že jde o album plné veselé životní nadsázky, se kterou je občas potřeba dívat se i na ty smutnější stránky naší pozemské poutě. Jak jinak by se „rozptyl pozůstalých“ dal definovat? Deska je plná vynikajících skladeb, které si z části mohli fanoušci vychutnat už na letošních letních festivalech, a také si je (soudě dle reakcí) vychutnali.

Jednou z takovýchto písní byla i Alice se dala na pití – hit, ve kterém vyniká jak klavír, tak kytara, a to občas až téměř ve swingovém tempu. I když tato píseň není nějak zvlášť bujará, její orchestrální refrén dokázal na každé akci rozproudit davy fanoušků dokonale. Ani pilotní singl nové pohřební desky – Nejkratší cesta, který momentálně boduje v mnoha tuzemských hitparádách, asi není třeba nějak více představovat. Tohle rychlé ska se zvířecky vtipným textem, hopsavé a plné energie otevírá album a někomu možná i cestu…

Neměla by vám ale rozhodně ujít ani skladba Magnetický chlapec. Pravda, refrén je trochu vlezlý, ale na druhou stranu je v písni tak krásně definovaná ta nekonečná rodičovská víra ve schopnosti vlastních dětí, která nás tíží občas asi všechny… Díky zvířecímu nadhledu se s touto skutečností můžeme alespoň o trochu lépe vyrovnat.

Další letošními festivaly již prověřený hit se jmenuje Metrosexuál, což je, uznejte sami, hodně aktuální téma. A pokud by vás omrzeli chlapíci s oholenýma nohama, stačí se z Václaváku posunout jen o malý kousek dál (v našem případě jen o jednu skladbu), a to přímo na Žižkov. Tato čtvrť zaslíbená, republika v republice (koneckonců Žižkovský pas, na který vám v některých místních putykách nalijí zadarmo, je už proslulý počin tamních radních) byla, je a asi i zůstane jednou z nejkontrover­znějších částí našeho hlavního města. Stejně taková je i píseň Žižkov, opěvující dnes již legendární žižkovský bar U vystřelenýho oka, ale i další pozoruhodnosti tohoto městského zákoutí.

Lapidárně řečeno, pokud by tato deska měla být tím, co nám tu po „Zvířatech“ zůstane, nemohli bychom si přát nic lepšího. Pokud pro nás ovšem v budoucnu ještě někdy budou chtít nějakou tu desku připravit, nasadili si velmi vysokou laťku. I když za léta jejich působení v českých luzích a hájích si troufám tvrdit, že i tu mohou překonat naprosto hravě. A už teď se rozhodně můžeme těšit, neboť neutuchající vtip a nadšení této partičky nás rozhodně na holičkách nenechá.

Autor: Libuška Petržílková

www interpreta: www.stozvirat.cz
ukázky z nového alba najdete tamtéž