Pláč Bluntových písní je… na pár facek



Přihlašte se a přidejte svoje hodnocení

Hodnocení:

3.0

Zhlédnuto: 2853× | Komentářů: 0

Hodnocení recenzenta:

James Blunt: All The Lost Souls

Bývalý britský průzkumný důstojník u mírových sil NATO v Kosovu opět nezklamal. Nejenže James Blunt neustále dává za pravdu své pověsti proutníka (česká topmodelka Petra Němcová by mohla vyprávět), ale i jeho nové album potvrzuje pověst, která ho předcházela. Je prostě „beautiful“! Jenže včetně těch uvozovek…

Blunt se několikrát v rozhovorech nechal slyšet, že se tentokrát rozhodl natočit něco, co se mu opravdu bude líbit a s čím bude spokojen. „Když prodáte jedenáct milionů desek, tak pravděpodobnost, že se vám to podaří zopakovat, je opravdu minimální. A protože se k tomu neupínám, cítím se daleko více uvolněný. A právě taková je i moje nová deska. Ukazuje můj růst, můj vývoj i pocity. Je mou velkou zpovědí.“ Na to lze říct jediné: Pozdravpánbůh!

Je nepopiratelným faktem, že Bluntovi se před dvěma lety podařil neuvěřitelný kousek. Jakmile se totiž v roce 2005 v éteru a médiích všeho druhu objevila píseň You´re Beatiful, dívky po celém světě padaly do mdlob a z jisté smrti je mohl vysvobodit pouze výlisek z debutu mírotvorce Blunta s názvem Back To Bedlam, který ale vyšel už rok předtím. Nemá smysl vypočítávat, kolik hudebních cen od té doby Blunt dostal a kolik týdnů nebo měsíců se jeho „nádherný“ hit držel v jednotlivých hitparádách. Podtrženo, sečteno, rok 2005 byl rokem Jamese Blunta. Těžko totiž na světě existuje člověk, který by tenhle song alespoň jednou někde neslyšel. A myslím, že se to týká čínských budovatelek stejně jako obyvatelů afrických nebo indických slumů.

Nová deska Jamese Blunta s melancholickým názvem All The Lost Souls je něco jako sushi nevalné kvality. Buď servírovaný pokrm přijmete, nebo ne a vrátíte se ke guláši se šesti. Záleží jen na vás. Já bych doporučoval spíše pořádně ostrý gulášek v jídelně na stojáka než rozplizlou břečku, kde nerozeznáte rybu od rýže. A to nemluvím o chaluhách!

Možná pochopíte, o čem mluvím, když si pustíte třeba repetetivní One Of The Brightest Stars nebo mírně kastrátskou Same Mistake:

Možná se pletu, ale připadá mi, že James Blunt má nejspíš nějaký duševní problém. Stačí se podívat na názvy jednotlivých songů, protože i ty vzbuzují určité pochybnosti o psychické kondici smutného hudebníka. Snad vůbec nejpovedenější je v tomto smyslu závěrečná skladba I Can't Hear The Music, jíž už v názvu popírá svou vlastní profesi hudebníka.

Ale vraťme se k samotné hudbě. Všechny písničky jsou hrozně ubrečené. Člověk má chvílemi pocit, že Blunt je v posledním tažení a brzy to bude mít za sebou. A to mu samozřejmě nikdo nepřeje, ani ten největší odpůrce. Jediná slušná píseň, která neurazí ani chlapa, je skladba číslo tři – I´ll Take Everything. Blunt zde sice opět skoro natahuje moldánky, ale alespoň místo kytarových riffů využívá jednoduché klavírní linky včetně přímočarých bicích. Nečekejte žádné velké umění, ale alespoň to zní jako plnohodnotná píseň.

A ještě jedna zajímavost na závěr. Na to, že Blunt tuhle desku připravoval dva roky, je dost překvapivé, že evidentně často nevěděl, jak písně ukončit. Drtivá většina z nich totiž končí do ztracena. Prostě nemají pořádnou pointu! A tak je to vlastně s celým albem – sladkobolné úpění bez konce…

Autor: José Armando

www interpreta: http://www.ja­mesblunt.com/
http://www.ja­mesblunt.name/