Vypsaná fiXa – Fenomén

Přihlašte se a přidejte svoje hodnocení

Hodnocení:

3.6

Zhlédnuto: 3683× | Komentářů: 0

Hodnocení recenzenta:

V současnosti už pomalu fenomenální pardubická partička si pro své fanoušky po dvou letech přichystala novou desku, kterou pokřtila 10. října 2007 v pražském klubu Retro. A v čem je ta nová deska nová? Oproti předcházejícím třem nahrávkám je už na první poslech znatelné, že především v aranžích.

Předchozí desky produkovala dvojice Slezák–Fiala, ale horká novinka Fenomén vznikla ve spolupráci s Dušanem Neuwerthem (spolupracujícím např. s Tata Bojs nebo Kryštofem). A je to rozhodně znát na výborně propracovaných detailech. Kapela si však i přes tuto, dá se říct, zásadní změnu zachovala svůj původní styl, i když celá nahrávka působí klidnějším, vyzrálejším, ale taky trochu melancholickým dojmem. Texty mají stále pro Fixu příznačnou hravost a žert, ale přesto je z nich cítit jakási sklíčenost.

Ale začněme pěkně popořádku. Titulní skladba Ruzyně je klasický nářez, při kterém se vyřádí snad i ta nejsmutnější duše, protože ten song vás jednoduše zvedne ze židle. Zato hned druhá skladba Černej les vás velmi rychle usadí, přestože to není žádný ploužák, neboť je doopravdy temná, pro Fixu dost nezvykle. Celou atmosféru téhle písně ještě dokresluje Meylova nezvykle kvílící, plačící a naříkavá kytara.

Trampolína vás ale zase vymrští, pěkně zpátky do vzpomínek na letní festivaly. Je to úplně klasická nahrávka pardubických bardů, která jde ve stopách předchozí desek a plně evokuje koncertní zážitky. Hned za ní ale opět následuje ochlazení. Ponurá Papírová hyena je jednoznačně nejniternější skladba na celé desce. Zaznívá v ní opět Meylova teskná kytara, ale i Madrího rozněžnělý vokál, který ještě podtrhuje intimitu písně.

Pátý song Žeň koně je pak opět jeden z punkrockovějších kousků a po roztesknělé Hyeně rozhodně dodává energii. Pravda, stále se opakující refrén po několikerém poslechu působí oproti ostatním skladbám vcelku nudně a jednotvárně, ale to asi patří k věci.

Hitparádovou hitovku Dezolát asi není potřeba nijak zvlášť představovat. Za zmínku stojí jen skutečnost, že v ní výborně vyniká zvuk španělky, kterým se píseň odlišuje od ostatních.

Na další skladbu – Druhá půlka žárovky – přispěl svojí kytarovou troškou Jan P. Muchow, a je to rozhodně poznat. Přestože se písnička nijak nevymyká Fixímu syrovému stylu, je znát, že je promyšlenější a že se tato spolupráce rozhodně vyplatila. Osmá skladba na desce, Darling, je počin, který také tak trochu připomíná některé starší nahrávky kapely. Je však hodně vylepšená o aranže a jiné rozličné prvky vycházející z různých muzikantských krabiček. Takže následuje varování: Než si tuto skladbu poslechnete víckrát, měli byste vědět, že je značně návyková.

Řasenka paní Londýnkové má opět ryzí zvuk i text, a dokonce se v ní objevuje i starý známý z předchozích desek – pan Ýmo. Zajímavá geneze jedné možná reálné figurky… Teskná píseň 33 cigaret pak přináší strhující refrén, ale celkový náboj vyznívá opět tak trochu depresivně, možná právě proto, že vychází z běžné reality. Inu, každý si z těchto stavů pomáháme, jak umíme. A pokud to někdo zvládá hudbou, pak klobouk dolů, obzvlášť pokud je to písnička takhle pěkně dotažená.

Jedenáctá na desce je Barová turistka, jeden z dalších nářezů se surrealistickým textem. Kdopak asi ví, co se autorovi honilo v hlavě? Že by zásadní filosofická otázka „Jak ovlivní opilé lidi na baru z jukeboxu za pětku píseň puštěná?“ Ovšem pokud vás toto přemýšlení uvedlo do stavů, které začínají připomínat beznaděj, pak vás rozhodně potěší Antidepresivní rybička. Tak trochu country folková skladbička, která rozjasní každý splín. Takový má prostě náboj a to asi taky bylo úmyslem, protože jinak by se v ní přece nemohl vyskytovat DJ Punk.

Závěrečná skladba Emigrant čerpá ze života v Pardubicích, ze vzpomínek a ztracených míst. Na druhou stranu, kde něco končí, něco jiného začíná. I když „kdo se je jednou zbláznil, už nikdy nebude normální“. Ale takové bláznovství, jaké nám dává do života Vypsaná Fixa, je rozhodně víc než příjemné a upřímně prosím: Fixo – nikdy nebuď normální…

Pardubičákům se prostě poslední album neskonale podařilo. Změna producenta jim víc než prospěla a bylo by s podivem, kdyby to ušlo různým oceněním. Na závěr bych ještě ráda dodala, že je rozhodně zajímavé prostudovat si genezi jednotlivých skladeb, jak se uvádí na oficiálních stránkách skupiny www.vypsanafixa.cz v sekci historie. Stojí to za to.

Libuška Petržílková

Vypsaná fiXa: Fenomén, CD, 45 minut, vydalo Sony/BMG 24. září 2007

Tracklist: