Pivní etikety

Pivní etiketa, bez které si dnešní lahvové pivo nedovedeme představit, má více než stoletou historii. První papírové etikety se objevily během poslední čtvrtiny 19. století. Pivovarníci byli na svůj nápoj hrdí a cítili potřebu své pivo i místo jeho výroby označit, proto začali lahve etiketovat.

Do té doby se objevovaly pouze lahve s litým reliéfním nápisem. Někdy mohl být nápis leptaný, pískovaný, vybroušený, natištěný nebo provizorně vyškrábaný. Ať už byl ale jakýkoliv, vždy měl odlišit jeden výrobek od druhého.

Tento typ výroby unikátních lahví byl však dost nákladný a ne každý pivovar si mohl výrobu dovolit. Lepení etiket na lahve tedy přispělo k mnohem většímu rozšíření lahvování piva, protože výroba etiket je mnohem levnější než výroba lahví. Etikety lze také mnohem snáz dle potřeby obměňovat.

Námětově i graficky byly nové papírové etikety daleko bohatší než původní značení na lahvích. U tmavých speciálních druhů piv často zdůrazňovaly výjimečnost daného piva a jeho mastnost, některé pivovary doporučovaly své pivo jako zdravotní nápoj.

Stáčení piva do lahví zahájil v roce 1887 Měšťanský pivovar v Plzni, který si nechal patentovat pivní ochrannou známku v podobě etikety už v roce 1896. První etiketa bratrského piva Gambrinus spatřila světlo světa nedlouho poté, v roce 1920. V naší galerii si můžete prohlédnout, jak se vyvíjely etikety na pivních lahvích Gambrinus od svého počátku až po současnost. Jestli je sbíráte, zjistíte třeba, zda vám nějaké nechybějí.

Pivní etiketa vlastně i dnes plní podobné úkoly jako v minulosti. Musí identifikovat výrobce, informovat o druhu a značce piva, obsahuje řadu údajů o samotném pivu, specifikuje jeho vlastnosti.

Stejně tak podstatným úkolem etikety je ale samozřejmě taky nalákat spotřebitele. Proto by měla být zajímavá a exkluzivní. Důležité zkrátka je, co a komu chce pivovar o svém pivu už na lahvi a etiketě říct.