Božský úkryt

Nový rok nám pěkně začíná. Leckdo se ještě nevzpamatoval z vánočních a novoročních svátků a už s námi zatočil pořádně divoký vír dramatických událostí.

Ano, ano, mám na mysli to, čím teď žijí veškerá média: „Božskou svatbu“ Karla Gotta a „Ženu mnoha tváří“ Barboru Škrlovou. Obě osoby jako by toho měly společného mnohem víc. Tak například jakýsi nadpřirozeně božský nádech, který náš slavík nese už ve svém jménu…

Ale ani osoby nadpřirozeného původu to nemají v dnešní přízemní době snadné a jejich působení bývá ohrožováno podvratnými rejdy bulvárních novinářů, závistivých fanynek, policie, konkurenčních věrozvěstů a sociálních pracovnic. Ti všichni a mnoho jiných zlehčují jejich poslání tím, že o nich píší, že jsou psychicky vyšinutí vyslanci z jiné galaxie nebo že jsou zombíci a zlato v jejich hrdle pomalu a jistě koroduje (což je fyzikálně vzato naprosto vyloučené). A oni jsou přitom na našem světě jen proto, aby nám ukazovali tu pravou cestu a aby aspoň pár zrnek z hvězdného poprašku, který za sebou trousí, občas napadalo na naše hlavy.

Proto není divu, že se takové osoby na pomezí nadpřirozenosti uchylují do bezpečí míst ovládaných konkurenčními božstvy. Karel Gott tak vrazil nůž do srdce svých fanynek z bezpečí amerického Las Vegas, kde už přes třicet let očekávají návrat krále Elvise, a Barbora vulgo Anička vulgo Adam byla snad ještě rafinovanější… I tady však člověk (?) musí být obezřetný. Barbora totiž zjistila, že třeba využít k proniknutí do dětského světa převlek za novináře Jiřího X Doležala nebyl ten nejlepší nápad.