Holky a kytary

Pozval mě kámoš na koncert, že prý po deseti letech zase oprášil kytaru a zkouší něco tvořit…

Nemá k tomu žádný důvod, prostě ho to baví. Je to takový návrat ztraceného syna. Po letech nemuzikální stagnace se vrátil k tomu, co ho vždycky bavilo nejvíc.

Nikdo mu nemůže vyčítat, že to dělá ze zištnejch důvodů nebo kvůli holkám. Ty doby, kdy byli kluci s kytarou středem pozornosti, jsou dávno pryč. Kromě toho on si moc vyskakovat nemůže, protože během těch deseti let bez šestistrunné milenky si pořídil ženu a dítě. A vtipně to komentoval: „K velké radosti celé rodiny se ze mě stal zase komediant.“

Říkal jsem mu, že by to mohlo být i mnohem horší, ale že prej na něj koukaj jako na blázna a přitom si mumlaj něco jako: „To je teda otec vod rodiny…“

Před těmi deseti lety hrál s jednou tehdy docela slavnou kapelou, teď začíná znovu od nuly. Za to ho obdivuju. A vlastně mu taky tak trochu závidím.

Asi taky po letech hrábnu do strun…