Na běžkách do Polska

Jak jsem byla v tom Harrachově, co nám to tak dlouho trvalo kvůli Emmě zuřivé, tak jsme tam běžkovali – teda spíše pěškovali, jak vysvětlím později. Počasí bylo hodně zvláštní, chvíli vichr, chvíli tma, chvíli chumelenice, chvíli sunshine, ale sněhu habaděj. Žůžo dobrodrůžo, pro běžky jak dělané…

Vyrazili jsme hezky po ránu, sluníčko bylo zrovna ve fázi svítící a vytáhlo nás z postele. Rozhodli jsme se, že se podíváme do ciziny, za sousedy Pšonky. Bylo to do kopce, tak jsme namazali, což se brzy ukázalo jako velká blbost. Postupně jsme rostli a rostli, jak se nabaloval sníh na lyže, za chvíli jsme byli dobří obři… bylo to dost vtipný, co bylo ale ještě vtipnější, byla cesta dolů, protože to nejelo ani trochu, takže jsme cupitali a cupitali, až jsme docupitali do jedný pšonský horský boudy, moc pěkný, kde ale měli jídla a pití, o kterých jsme vůbec nic nevěděli, např. žurek, bigoš, herbata… Nevěděli jsme, co vybrat, tak jsem tipla.

A stal se zázrak nebo má intuice už je tak skvělá, byl to pivní svařák, výborná záležitost. A tak jsme dali pár a vyrazili na cestu zpátky. Tentokrát to namazání bylo lepší. A to už byla jízda…