Aprílový vtípky zbožňuju, to je prostě svoboda v kecání… Čím víc lidí napálím, tím je to větší legrace. Úplně to ve mně vře, jak a koho mám poškádlit, aby se ten den pořádně využil. A hlavně Gustava bych ráda vypekla. Už jsem ho poprosila, ať mi dojde do lékárny pro semtele, ale ještě se nevrátil. Tak nevím, jak to dopadlo, ale určitě to chce ještě něco vymyslet.
Zatím – pro ukrácení čekání – jsem se rozhodla pátrat, odkud tenhle zvyk pochází. Není původně českej, ale zřejmě díky našemu smyslu pro humor se u nás zabydlel a zdomácněl.
O původu aprílových žertíků není mnoho zápisů, ale existujou prameny, podle kterých smích tropený z nachytaných lidí vznikl původně z veselý nálady z přicházejícího jara. První písemný sdělení o aprílu u nás pochází už ze 17. století, na konci 18. už je zpráv o „aprílovém vyvádění“ jako much.
Tenhle den spočívá a spočíval v tom, udělat si z někoho legraci, z někoho si vystřelit. Dnes se dá dělat cokoliv, ale v dřívějších dobách byly žertíky fakt roztomilý, často posílaly toho chudáka (co se stal obětí šprýmu) třeba něco koupit. Šlo samozřejmě o úplně nesmyslný věci, jako vtipný semínko, komáří sádlo, zaječí peří, obecní nůžky, hodinářskou motyku, červené hřebíky a v neposlední řadě bublinky do vodováhy nebo mezery do žebříku. Známou věcí bývaly i ohýbák na cihly nebo rovnák zatáček. Nebo právě to semtele, pro který šel Gustav a ještě pořád se nevrátil…
Zhlédnuto: 3058× | Komentářů: 0
Zatím žádné komentáře.