Přežít katastrofu...

Zpocené ruce, maximální nervozita a srdcetluky, kterým se odborně říká tachykardie. To všechno a ještě další nepříjemné pocity mě zaplavují, když vzlétá letadlo a já jsem uvnitř. Naštěstí let i přistání zvládám dobře, ale ty starty mi nějak nejdou. Člověk se tak nějak cítí líp na pevné zemi, přestože letecká doprava je jednou z nejbezpečnějších a hlavně nejpohodlnějších.

Přesto se ve vzduchu nedokážu odpoutat od myšlenky co by, kdyby… Však víte, jak to myslím. Pročítání bezpečnostních pokynů mě zrovna neuklidní. Navíc mám neodbytný pocit, že při nehodě to určitě nevypadá jako v těch prospektech.

Člověk prý může, když má štěstí a chová se podle pokynů, na 90 procent leteckou katastrofu přežít. Říkali to v televizi, takže to asi bude pravda. Nejdůležitější je taková ta poloha vsedě, s hlavou na kolenou, případně ještě s úchopem kotníků. To je kupodivu jeden z nejdůležitějších faktorů. Zamezuje totiž devastujícím zraněním a významně zvyšuje pravděpodobnost přežití.

Dobré je také pečlivě si všimnout, kde jsou bezpečnostní východy – a nesedět od nich příliš daleko. Odborníci doporučují maximálně sedm řad od exitu. Jedině tak se nedostanete do tlačenice, která by vám znemožnila opustit včas letadlo.

Tak hodně štěstí a vzhůru do nebes!