Jeden koncert

Jeden koncert, který jsem nikdy nechtěl promeškat, a přesto jsem o něj přišel. Přitom jsem měl dokonce dvě možnosti.

Tom Waits. Vždycky jsem si říkal, jaká by to byla bomba, kdyby se jednou objevil v Praze. Jeho koncerty se totiž v Evropě konají sporadicky a až doteď také v bezpečné vzdálenosti od našich hranic.

Až teď tady Waits koncertoval, minulý týden, ale beze mne. Důvod je jediný: vstupenky. Ne, že bych je nedokázal sehnat… Problém byl někde jinde. Vstupenky na Waitsův koncert se daly kupovat pouze přes internet a na jméno. Organizátoři na každou vstupenku vytiskli jméno a její držitel měl být při vstupu zkontrolován, jestli je i jejím právoplatným majitelem. (Hned při začátku prodeje zkolaboval prodejní server.) Zakoupené vstupenky se navíc nedaly vyměnit ani vrátit, takže v případě nemoci jste přišli o docela slušnou částku (asi 1700–3500 korun, podle typu vstupenky).

To mi přišlo trochu moc. Pěkně to vyjádřili v článku o Waitsově koncertě na idnes: „Vždycky jsem si říkal, že jestli někdy přijede, poběžím na něj, i kdybych ležel na kapačkách ve špitále a měl si vyrvat hadičky ze žil. Ale kašlu na to – nechat se fízlovat, navíc ještě u vchodu do Pakulu, to je trochu moc.“

Chápu snahu prodejců bojovat s černým obchodem, ale tohle je trochu moc…