Fanoušci vs. fans

14. 9. Kdo byl předevčírem lepší na hřišti, to už víme, ale kteří fanoušci byli lepší? Gustavovo zamyšlení.

Moc se mi líbili irští fanoušci. Měli pořád skvělou náladu, byli bezvadně barevně sladění a neúnavně povzbuzovali svůj tým.

Potkal jsem jednu partičku Irů v metru. Úplně z nich vyzařovala pozitivní energie. Předzpívávali na celý vagon a pokoušeli se i o češtinu. Ukazovali na jednotlivé cestující a snažili se je vtáhnout do své hry. Odpovědí jim ale byly jenom kyselé obličeje.

Navrch měli Irové i v ochozech. Na stadionu jich sice bylo mnohem míň, ale zato byli pořádně slyšet. Jejich kotel byl téměř celý zelený a neustále hnal své borce do útoku. Několikrát se ozval i docela slušný chorál.

Tribuna s českými fanoušky byla mnohem tišší, povzbuzování skoro žádné, jen občas nějaké komentáře nebo nadávky rozhodčímu. Jednou nebo dvakrát se ozvalo: „Pojďme hoši, pojďme do toho,“ ale to se s irskými chorály nedá srovnávat. Barevná sladěnost žádná.

Naši sice vyhráli na hřišti, ale v hledišti byl lepší soupeř.

Sláva vítězům, čest poraženým!

P.S.: Jediný fanoušek, kterého jsem vyfotil, je ten na fotce vpravo, který tam ani původně neměl být. A je to Čech.