Veselme se, veselme se

Tak jsem se zase setkala s tím milým Gustavem, po víkendu v Zlaté lodi už mám trochu ponorku, ale pozval mě na oběd do super mexický restaurace (on ví, jak na mě), tak se nedalo odolat, a že prej má něco hrozně důležitého na srdci:


Radujme se, radujme se!

Z čeho? Ti nějak nerozumím. Počkej, vyberu si nějakou dobrůtku, mám hlad jako vlk. Hm, mám to. Tak povídej.

Gaudeamus přece, to je latinsky. Znamená to radujme se a začíná tak studentská hymna Gaudeamus igitur.

Aha, tak mi ji zazpívej. Ha ha.
(Gustav začíná prozpěvovat a přitom máchá rukama, zvrhává vázu s květinami, pak tác plný jídla číšníkovi z ruky. Tác letí, letí, letí přímo do klína decentní dámy s drdolem. Konverzace musí pokračovat jinde, protože nás vyhodili. Nejen Gustava, ale i Gábinu. Gábina se cítí dotčená.)
To snad není možný!!! Ty seš fakt vtipnej. Gaudeamus. Co to teda má bejt, pojď někam jinam, mám hlad, a už nezpívej!!!

Gábino, Gaudeamus igitur je hlavně super akcička, kterou vždycky začíná akademický rock. Teda rok. V devíti univerzitních městech se sejdou super lidi, aby poslouchali super muziku. A já chci, abys tam šla se mnou. Pobavíme se a můžem natočit nějakou reportáž. Jasný?

Gustave, to nakonec nezní zle, já už zas čekala nějaké mašiny či houby či nějakou podlost. Tohle zní vcelku fajn, koncerty, chytrý lidi, výlet, pohoda… A jestli tam bude i G-městečko, tak to bude super. No, překvapils, Gustave. Tak dobrou chuť. A bez povídání a zpívání.

Tak dobrou! (Oba společně žvýkají párek v rohlíku, který si koupili ve stánku.)