Přepis tajného rozhovoru G&G

A pamatuješ si na tetu Lidušku, tu s tím knírkem pod nosem, jak jsme u ní byli na prázdninách? To bylá vtipná osoba. A ten její borůvkovej koláč! Jak sis do něj jednou omylem sedl, to bylo něco.

Ale ne, to byl strejda Jirka, ten nikdy nic neupek, kouřil furt lípy. A sednul jsem si do popelníku, ne do koláče. Kde by se tam vzal koláč? A ty ses tam taky moc nepředvedla. Schovávat se do králíkárny, kdo to kdy viděl?

Já jsem se tam neschovávala. Já jsem jim tam hrála divadlo, ty králíky to hodně bavilo. Sama jsem si vymyslela scénář a byla to hra na pokračování, vždycky velkej aplaus. Zkrátka já tam musela zalejzat, oni by byli smutný.

Jo, a tleskali ti těma pacičkama a mávali na tebe ušiskama a smáli se předkusem. To určitě!

Přesně tak, jak řikáš, ale s tím předkusem bych je neurážela.

Takže mi chceš tvrdit, že to bylo tvoje první publikum? A že jsi to kvůli králíkům dotáhla až sem?

Samozřejmě že ne. Bylo to jen jedno z mnoha.

Taky si vzpomínám na tvoji etudu pro akvarijní rybičky a kladivo.

Seš mimo, ta rybka byla zakletá princezna a to kladivo byl hoblík a byl to zakletej princ, to moje představení jim pomohlo moc v tom těžkým údělu. Náhodou.

Nejtěžší na jejich údělu bylo to, že se na tebe musely koukat a nemohly křičet néééé, jen proto, že jsou němý. S tím se radši moc nechlub.

A ty se nechlub modrým zadkem od koláče dobrýho borůvkovýho.

Ach jo, zas musí mít poslední slovo. Je vám to jasný?