Válka nebo mír s tuleni?

Včera jsem se ocitla na premiéře dokumentu Mír s tuleni – no a vůbec jsem to nepochopila. Byla to podle mě velká a nudná blbost. O tuleních bez tuleňů, jakoby pokus o ekologické poučení nebo co.

Tvůrce dal sice návod ke sledování, prej se máme na dvě hodiny stát tuleni a koukat na ten film jejich očima. Snažila jsem se, ale nějak se to asi nepovedlo. Film začínal tím, že tvůrce jede tramvají a vysvětluje, proč to vlastně začal točit. Zdál se mu totiž sen, ve kterým se mihlo nějaký cizí slovo a pak šel náhodou do cestovky a zjistil, že to slovo je tuleň. Tak se rozhodl ještě společně s jedním fanatickým italským režisérem (mně teda neznámým), že tuleně pojedou hledat. Tvůrci si udělali spoustu pěknejch výletů ke Středozemnímu moři, na jachtu, ale tuleně žádnýho nenašli…

Pan režisér po skončení filmu k tomu dodal, že je vlastně rád. Pak se tam mihli ještě jiný tuleni z minulosti, chudák Gaston, co ho ze zoo vyplavila velká voda, a pak ještě jeden chudák, co ho lidi dali v Římě do kašny a on pak asi umřel, protože voda byla chlorovaná. No nevím, ponaučení mělo bejt asi, že musíme chránit přírodu, že lidi jsou sobci a divný světovládci, ale že se jim to může taky pěkně vymstít, třeba tak, jak to napsal Čapek ve Válce s mloky. Ale film to byl teda pěkně blbej.

Ale po filmu následoval rautík, kterej mi velice spravil dojem, podávalo se plno lahůdek, pršut, chorizo, spousta sýrečků, takový speciální pečivo s lilkem a sušenýma rajčatama a olivy a tak dále a tak dále. Taky tam byla spousta fajn lidí, a tak jsem nakonec z večírku odcházela ve velmi příjemném rozpoložení. Film nefilm.