Duha místo šedi

To byl zase víkend. Totálně šedivej, nedalo se a hlavně nechtělo se mi dělat vůbec nic. A ten kyselej déšť, co byl včera, kyselejší nežli okurky nebo něčí obličej, jak se říká, zanechal na autech něco neskutečně odpornýho, jako kdyby auta stály někde na staveništi celej den. A tak jsme se rozhodli, že si uděláme radost a zažijeme legraci – navštívíme automyčku.

Já tam totiž nikdy nebyla, jen jednou na výletě ve Francii mě komplet umyl záchod, ale to je trochu jiná historka a nebylo to zrovna skvělý. Tak ta myčka. To je něco mysteriózního, stroje jezdí kolem auta sem a tam, až z toho přechází zrak. Napřed je děsnej slejvák, pak to začne cákat cosi bílýho, až není nic vidět, pak se objeví takový velký kartáče v barvách duhy a obklopí celý to auto a jedou a jedou, no paráda. A pak se spustí vichr, auto je suchý a nablištěný.

Zajímalo mě, jestli je ten vítr horkej. Ale vlítla nám horním okýnkem všechna ta voda na hlavu, takže ve výsledku to bylo podobný, jako když mě umyl ten záchod ve Francii. No ale rozhodně to bylo dobrý – a hlavně duhový.