Fotbal, nebo folklór?

předchozí další

Včera jsem netrpělivě čekal na přenos fotbalu. Byl to koneckonců poslední reprezentační zápas sezóny. Hospůdka, kamarádi, pivečko, pohoda. Zdálo se, že nás nemůže nic překvapit…

Napětí se stupňuje, začíná hecování a sázky na výsledek. Barman, jak se dnes moderně říká výčepním, bere do ruky dálkový ovladač. Show může začít.

Něco je ale v nepořádku. Výčepák říká: „Voni to snad nedávaj.“ „Ne na Nově, dává to česká,“ křičí někdo od stolu štamgastů. Chlap to evidentně zvládá líp s půllitrem než s technikou a zmateně surfuje po všech čtyřech kanálech.

„Čétédvojka, vole,“ nenechá se odbýt poučený štamgast. „Tady je ňákej folklór nebo co. To si snad dělaj srandu.“ Celá hospoda fascinovaně zírá na týpka, který neuvěřitelně falešně hraje na kytaru, kterou drží kdesi pod nohama. „To se asi po…li,“ uzavírá to někdo další.

Tak si říkám, jestli už nejsou lepší ty bonmoty nováckých komentátorů. Tady je jeden ze zápasu se Slovenskem: „Baroš umí zařadit vyšší rychlostní stupeň nejen na hřišti…“