Jak na dokonalou penaltu?

„Jak kopnout správně penaltu?“ přou se fanoušci vždy, když některý se střelců při exekuci neuspěje. Vědci z Liverpoolu mají na dokonalou penaltu svůj recept.

Známé fotbalové rčení zní: Penalta se nedá chytit, jen špatně kopnout. A sedí to. Nikdo neočekává, že se brankáři podaří pokutový kop chytit, a tak když se mu to nepovede, nikdo se na něj nezlobí. Naopak když hráč nepromění, je to víc než ostuda. Podle statistik se podaří gólmanům zneškodnit pouhých osmnáct procent penalt.

Vědci z Liverpoolské univerzity Johna Moorese vyzkoumali, jak kopnout nechytatelnou penaltu, a pokud si jejich studii některý z fotbalistů přečte a bude se jí řídit, zajisté tím velice ztíží pozici každého brankáře. „Dokonalá penalta se skládá z mnoha faktorů. Nám se konečně podařilo odhalit všechny klíčové součásti,“ citoval list Daily Telegraph Tima Cabla, profesora sportovních věd na univerzitě Johna Moorese, který měl výzkum na starosti. Jeho tým při něm prostudoval hodiny záběrů televizních kamer.

Je to prý velice snadné. Úplně postačí rozeběhnout se ze vzdálenosti pěti či šesti kroků pod úhlem 20 až 30 stupňů. Střela pak musí letět rychlostí přes sto kilometrů za hodinu a brankovou čáru překročit v jednom z rohů branky přibližně půl metru pod břevnem a ve stejné vzdálenosti od tyče.

Pokud se podaří fotbalistovi kopnout penaltu tímto způsobem, má vyhráno. I kdyby brankář věděl, kam bude střelec mířit nebo se mu podařilo odhadnout směr, nemá při kopu do horní části branky žádnou šanci zachytit balon včas.

Kop do jednoho z horních rohů je sice jistý, ale také nebezpečný v tom, že se ne vždycky podaří. Nervy hráčů jsou našponované zejména ve vypjatých zápasech. Proto fotbalisti často volí prudkou střelu přibližně doprostřed brány. Doufají totiž, že brankář skočí na jednu ze stran. Takový kop bývá docela snadný, ne však spolehlivý.

Pokutové kopy zkoumali už dříve také vědci z Institutu lidského vnímání při Hongkongské univerzitě. Za tímto účelem analyzovali dvě stě záznamů pokutových kopů z profesionálních zápasů. Zjistili, že v šestadevadesáti procentech případů stojí brankář nevědomky alespoň o pár centimetrů mimo střed brány. Průměrně to dělalo deset centimetrů. Přitom jistě nešlo o záměr, brankáři totiž skákali na obě strany stejně.

Na rozdíl od brankáře má jedna volnější strana podvědomý vliv na střelce. Do prázdnější části brány stříleli v šedesáti procentech případů. Pokud by tedy brankář vědomě uvolnil jednu část branky a při pokutovém kopu se vrhl tím směrem, určitě by to znamenalo větší šanci na jeho likvidaci.