Čeština, to je oříšek

V Mostě a v Liberci se cizinci učí česky, ve Slavii je do »exotické« řeči nenutí

Nejen fotbalové překážky zdolávají cizinci hledající štěstí v Gambrinus lize. Pokud chtějí být opravdu úspěšní, musejí se totiž vypořádat s daleko větším oříškem – s češtinou!

„Aspoň částečné zvládnutí češtiny je důležité. Nejde jen o komunikaci při hře, ale i o to, že se tady cítí lépe,“ míní Petr Kabíček, šéf Mostu.
Klub, který spoléhá na hráče z nejrůznějších koutů světa (několik jich kope na hostování v Blšanech), proto zajistil »svým« cizincům lekce češtiny.

„Je to dobrý nápad. Pomůže nám to na hřišti a navíc je to super zábava,“ pochvaluje si pravidelné hodiny Kanaďan Hainault. Lekce se mu tak zalíbily, že přivedl i kanadskou přítelkyni Catrine. Křehká tmavovláska pak využívá každou příležitost, kdy si může do tvrďáka mostecké defenzivy rýpnout. „To ona ráda. Čeká na každou moji chybu,“ šklebí se Hainault.
A co mu dělá největší problémy? „Výslovnost. Třeba číslovky »tži a štyži«, ty mi znějí úplně stejně. Nebo slovo »riště« (hřiště), to je taky něco…“
I přes tyto nesnáze začíná češtinu zvládat. „Na hřišti už je to »oukej«. Taky umím nějaké fráze do obchodu. Anebo: Ježišmarjá, je mi zima!“

Podobný přístup jako v Mostě zvolili i v Liberci, kde kopou dva Brazilci, Kostaričan a Lotyš. „Snažíme se jim zajistit učitele. Do té doby, než budou schopni porozumět, mají k dispozici překladatele,“ říká mluvčí klubu Lukáš Váňa. „Už pozorujeme i výsledky. Brazilec Sales umí česky pozdravit a optat se, jak se kdo má. Ale jestli chápe i odpověď, to netuším,“ usmívá se.

Ve Slavii jdou jinou cestou. „Povinné lekce neděláme. Necháváme na hráčích, jestli se chtějí učit česky, učitele k dispozici mají,“ popisuje mluvčí Jan Cícha. „Ale v tuto chvíli nikdo na češtinu nechodí.“

Zdroj: Blesk | 6.4.2007