Piáno je skvělej nástroj

Tohle fakt řekl? Nedělal si srandu? A je tak pohotový, vtipný a spontánní, jak se říká? Jak probíhal internetový chat s Xavierem Baumaxou?

S Xavierem Baumaxou jsme se sešli v jedné pražské kavárně. Byl právě na cestě od lékaře, kam dochází kvůli přetrvávajícím problémům se šlachami na rukou, unavenými častým hraním. A ruce prý stále bolí, takže se na nové koncerty můžeme zatím jenom dál těšit.

Xavi si objednal „pivíčko, pane vrchní“, ubalil první z řady cigaret a mohlo se začít. Na otázky odpovídal soustředěně, po každé se zadíval do prázdna a pečlivě promýšlel odpověď. I při tomhle soustředění ale stihl komentovat třeba bluesové nahrávky, které v podniku pouštěli, nebo hudbu občas doplnit vlastním zpěvem. A když začal hrát dokonce živý pianista, byl ohromně spokojený: „To je nádhera, piáno je skvělej nástroj. Můžeš na něj zahrát úplně jiný věci než na kytaru.“ Takové nadšení nad klasickým klavírem byste od týpka, který se často pohybuje docela na hraně, asi nečekali.

Odpovědi pak po sobě ještě pečlivě pročítal a tu a tam něco poopravil. Někde zase prohodil, že je otázka vtipnější než jeho odpověď. Ale určitě má prý radši takovéhle rozhovory, v nichž se ho ptají přímo lidé. Setkání s jedním novinářem prý vždycky hrozí tím, že zpovídaný je tlačen tam, kam ho novinář chce nebo potřebuje dostat. Ale vůbec prý má pocit, že Baumaxy už bylo v médiích trochu moc, a že by si teď rád dal na chvíli oraz a nikde se moc neukazoval.

Rozhovor nám tak zabral tři hodiny místo obvyklé hodinky a půl. „Když něco dělám, snažim se, aby ten čas nebyl plonkovej,“ vysvětloval docela jasně Xavi a dokonce se ptal, jestli nezdržuje. No, obvykle si zpovídaní myslí spíš opak…

A když zodpověděl všechny vaše otázky, bavili jsme se dál jen tak; o Litvínovu, kamarádech, Em Rudenkovi, hokeji, Jordanisovi Karagavrilidisovi, Ivanu Mládkovi, hudební kritice, Josefu Rauvolfovi… a samozřejmě – o Václavu Zahradníkovi.

Celý chat s Xavierem Baumaxou si můžete přečíst v hudební sekci.