Johoho, je tu Alkehol!

předchozí další

Kdysi se bez kazety Alkeholu neobešla žádná pořádná kalba. Hudební dramaturgii obvykle ještě doplňovali souputníci Kabát a Tři sestry, ale zatímco druhé dvě skupiny zamířily po několika letech neomylně směrem k hudebnímu mainstreamu, Alkehol zůstal věrný svému pivnímu punkmetalu.

Neměnnost kurzu dokazuje i zatím poslední, třináctá deska alkeholu Johoho, která vyšla v září letošního rocku. Je znovu plná písní inspirovaných pivem a hospodou, a nabízí svým fanouškům přesně to, kvůli čemu si kupují (a vypalují) jejich CD a chodí na jejich koncerty.

V léty prověřené sestavě (Hereš, Kuna, Rauer, Melmus) a ve stejném studiu jako minule (No. 2 – Blue Velvet) nahrál Alkehol šestnáct kousků. Tohle tuzemsko-pirátské album si kapela produkovala sama. Jednou si při jeho nahrávání vypůjčila akordeon, v jiné skladbě se tak trochu vrátila do metalových vod a v jednom kousku dokázala, že umí slušně zabrnkat i na španělku.

A kde vznikají nápady, když kapela vydává téměř každý rok novou desku? „Inspirace je všude okolo nás a přijde tak nějak vždycky sama. Jestli je to v autě cestou na koncert nebo v hospodě Na Slamníku, vždycky nějaká přijde a pak nastane naše chvíle, přetavíme ji v náš nový song,“ říká frontman Ota Hereš.

Nová deska Johoho absolvuje dva křty. První z nich proběhne už 17. října 2008 v plzeňském sále Šeříková a druhý v pražském klubu Retro 22. října. Role kmotra se ujme Franta Vrána, bubeník skupiny Tři sestry.

„Naše novinka vyšla teprve před měsícem, a tak nepředpokládáme, že by ji lidé dokonale znali a že by si s námi mohli zazpívat. Proto v Plzni zahrajeme klasický průřez naší tvorbou a zařadíme pár nových písniček,“ slibuje Hereš, velký milovník plzeňského piva.

Kritikou téměř výhradně odmítaná kapela vznikla v listopadu 1991. Založili ji členové skupiny Kryptor, kteří si chtěli odskočit od thrashmetalu, který hrála jejich domovská kapela. Nahráli společně demo a nabídli ho firmě Monitor, která v těch dávných časech ušlapávala cestu českému punku a metalu a dalším v té době nemenšinovým žánrům.

O tvrdou hudbu s hořkou příchutí chmele byl v porevoluční době zájem, na němž se svezli kromě Alkeholu také již zmíněné Tři sestry, Kabát nebo skinheadská skupina Orlík.

První LP (neboli dlouhohrající deska) s názvem Alkehol vyšlo v červnu 1992. Bylo neuvěřitelně úspěšné a dostalo se dokonce mezi dvacet nejprodávanějších československých titulů té doby. Dalším úspěšným počinem byla coververze písně Okno mé lásky na kompilaci Dej mi víc… Olympic.

Klasikou se stala i druhá deska S úsměvem se pije líp. Deska vyhrála dvakrát po sobě televizní hitparádu. Potom přichází další přelom. V roce 1993 se Alkeholu podařilo vyprodat velký sál pražské Lucerny, což je vysněný cíl každé začínající české kapely.

V následujících letech však zájem o pivní rock ochladl. Alkehol však zůstal sám sebou a odolal komerčním svodům. Kapela pilně koncertuje v klubech i na festivalech, vydává desky a společně se svými fanoušky se vysmívá kritice označující jejich hudbu a texty za primitivní. Výjimkou je zatím předposlední nahrávka Dvanáctka, na niž se na různých hudebních serverech objevilo několik pozitivních recenzí.

Když se zpěváka a kytaristy Oty Hereše zeptáte, jak mohla kapela jako Alkehol vydržet na hudební scéně tak dlouho, má jasno: „Tahle otázka by měla směřovat spíše našim posluchačům, bez kterých by se to nestalo. Ale myslím si, že je to tím, že hrajeme stále svůj osobitý styl a fandové si na naše koncerty rádi zajdou zahulákat nenáročný alkeholický texty a k tomu si dát pár piv.“