Falešní bratři Wilburyové

Osmdesátá léta byla zlatou dobou pro superkapely. Vzniklo jich několik, ale ta nejslavnější se zrodila neplánovaně, úplně náhodou. Jmenovala se Traveling Wilburys a za jmény bratrů Wilburyů, kteří byli podepsáni pod první deskou, se schovávali opravdu superslavní muzikanti: George Harrison, Bob Dylan, Roy Orbison, Jeff Lynne a Tom Petty.

George Harrison popisuje vznik skupiny takto: „Kdybych chtěl dát tyhle lidi dohromady, určitě by to nevyšlo. Ale náhoda tomu chtěla. Možná byl zrovna měsíc v úplňku.“

Všechno přitom začalo docela nečekaně. Psal se rok 1988 a tichý Beatle George Harrison přemýšlel o písni, kterou by měl dát na B stranu svého singlu This is Love. Jeff Lynne, který vyměnil účinkování v kapele ELO za práci producenta, o tom už dříve mluvil při večeři s Royem Orbisonem, který projevil zájem přidat se.

Nahrávat se mělo v nedalekém studiu Boba Dylana. Ani on nechtěl zůstat mimo, což ovšem nešlo bez Harrisonovy kytary, která zůstala po společném jamování v domě Toma Pettyho. A tak se do kapely dostal i její nejmladší člen, frontman kapely Heartbreakers. Pětice imaginárních bratrů Wilburyů byla na světě.

Výsledná nahrávka Handle With Care se ovšem zdála jak samotným muzikantům, tak i zástupcům nahrávací společnosti příliš dobrá, než aby zůstala pouhou B stranou Harrisonova singlu, a tak se hvězdná pětice rozhodla pokračovat a společně připravit celé album.

Během desetidenního nahrávání pak vznikla deska Traveling Wilburys Vol. 1 plná čiré radosti z hudby, na níž ani jeden z hvězdných hudebníků nedominuje a nestrhává pozornost jen na sebe, jak by to člověk očekával u zpovykaných rockových star. Výsledná nahrávka odráží nejen pozitivní atmosféru společného nahrávání, ale také osobitý vklad, který do ní uložil každý z účastníků projektu.

Traveling Wilburys – Handle with Care

Již zmiňovaná první skladba Handle with Care vznikla v Harrisonově domě v Kalifornii. Slova napsal bývalý člen Beatles, ale o zpěv se postaralo všech pět bratrů Wilburyů. Říká se, že Harrison už měl napsaný téměř celý text skladby, ale chyběl mu název. Při nahrávání si pak prý všiml krabice od hudebních nástrojů, která se válela v garáži. Byla na ní nálepka vyzývající k opatrnosti a právě ta nakonec dala jméno i prvnímu singlu z první desky Traveling Wilburys.
 

Traveling Wilburys – End of the Line

Ještě před natáčením videa k druhému singlu z desky Traveling Wilburys Vol. 1 zemřel Roy Orbison. Ve videoklipu, který se odehrává ve vagonu s krajinou ubíhající za okny, připomíná Orbisona už jen zarámovaná fotografie a houpací křeslo s kytarou, které se objeví ve chvíli, kdy hraje jeho part.

Život dvaapadesátiletého Roye Orbisona, muže s neodmyslitelnými černými brýlemi, ukončil infarkt myokardu. Zemřel jen pár měsíců po vydání první desky Traveling Wilburys, před dvaceti lety – přesně 6. prosince 1988. Říkalo se o něm, že kdyby ke svému skvělému hlasu přidal na jevišti ještě větší show, mohl být stejně slavný jako král rokenrolu Elvis Presley, který byl jeho velkým fanouškem a považoval ho za nejlepšího zpěváka na světě.

Druhou desku vydali Traveling Wilburys v dubnu 1990 pod rafinovaným názvem Volume 3, což byl nápad George Harissona. I na ní je několik skvělých songů, ale bez Orbisona jako by to nebylo ono, což se odráží i na zájmu posluchačů o desku.

Původně se sice uvažovalo o tom, že by mohl zesnulého Roye Orbisona nahradit bývalý zpěvák The Byrds Roger McGuinn nebo rock'n'rollový veterán Del Shannon. Nakonec ale zůstalo jen u plánů (Shannon v únoru 1990 spáchal sebevraždu) a Wilburys desku nahráli pouze ve čtyřech. Byl to poslední počin bratrů Wilburyů. V roce 2001 totiž zákeřná nemoc ukončila život George Harrisona, který byl neoficiálním vůdcem tohoto uskupení a byl zřejmě jako jediný schopen svolat rodinu Wilburyových zpátky do nahrávacího studia.