Bárta ve světě vážek

Zpěvák Dan Bárta vydal svou první knihu. Není však o hudbě, jak by si mohl někdo myslet, jde o fotografickou knihu plnou vážek. Vážky a jejich focení jsou Bártovou letitou zálibou.

Kniha nazvaná Vážky České republiky je plodem devítileté spolupráce Dana Bárty a ostravského biologa Aleše Dolného. Podle autorů jde o nejobjemnější a také nejtěžší publikaci o tomto elegantním hmyzu v Evropě a možná i ve světě. Kniha má přibližně sedm set stránek a tomu odpovídající hmotnost. „Jsou to čtyři kilogramy váhy a 75 tisíc dat,“ uvedl Aleš Dolný. Dílo je unikátní rozsahem informací i fotodokumentací, která vznikla díky dlouholetým Bártovým cestám za vážkami všech kontinentů.

„Kniha je zvláštní už tím, že se na ní podílel biolog a umělec,“ představuje zajímavou spolupráci Aleš Dolný. Podle něj se díky Bártovým snímkům podařilo vystihnout atmosféru, v níž tento hmyz žije. Fotografie jsou jedinečné tím, že se podařilo zachytit všechny středoevropské druhy vážek živé. „Prošly ledničkou, aby se utlumila jejich aktivita. Nejde však o preparáty, ale o živé tvory,“ zdůraznil biolog.

„Je tam spousta dat, shrnutí výzkumu od roku 1900 až do současné doby. Je to první ucelená monografie. Vnímám to jako jakýsi svůj doktorát,“ řekl zpěvák. Sám si na knize, která byla dokončena koncem loňského roku, cení především toho, že se vážkami zabývá z hlediska obrany přírody, nikoli jen životního prostředí obývaného člověkem. V hmyzím světě patří vážky mezi nejlepší letce a jsou hmyzem s nejdokonalejším zrakem.

Dan Bárta se svému koníčku věnuje zhruba deset let. Už dřív uspořádal také výstavu svých fotografií vážek, které vznikly v Peru, Mexiku, Venezuele i v Česku. V minulosti připravoval obálky publikací o broucích roháčích nebo o střevlíkovi. Fotografie a kresby vážek ozdobily i obal Bártovy první desky Illustratosphere.

Vážky už Bárta fotografoval v Jižní Americe, jihovýchodní Asii nebo v Jihoafrické republice, podle něj však na zemi příliš nezáleží. „Dobře se fotilo v Namibii, Nikaragui, ale také na Ploučnici v Čechách nebo ve slepých ramenech Dunaje na Slovensku. Ve chvíli, kdy fotím, je jedno, kde jsem. Jde o to, aby nezašlo sluníčko, abych vážku nevyplašil nebo aby aparát nespadl do vody. Nemám čas se zabývat takovými podružnostmi, jako je stát, kde fotím,“ uvedl.