Český knedlík?

Knedlík, symbol české kuchyně. A přece jsme ho s největší pravděpodobností převzali od našich německých sousedů (prý nejspíš od těch jódlujících tyrolských horalů).

Podle některých zdrojů se první zmínky o knedlíku vyskytují už ve středověku, ale doopravdy se u nás usídlil až daleko později, na přelomu 18. a 19. století. V době národního obrození totiž prodělala přerod i naše národní gastronomie. Právě tehdy byly položeny základy toho, čemu dnes říkáme tradiční česká kuchyně. V ní se knedlík stal výraznou dominantou.

Koncem devatenáctého století (a ještě začátkem dvacátého) se převládající regionální krajová jídla začala zapojovat do národní kuchyně i díky učebnicovým osobnostem jako František Palacký, Jan Neruda a další. A slavná kuchařka Marie Dobromila Rettigová kodifikovala český knedlík ve svých kuchařkách. Český houskový knedlík se tehdy stal fenoménem a dělal se prý jinak než knedlíky rakouské nebo německé.

Největší rozkvět moderní gastronomie a uplatnění knedlíků se událo za první republiky. Tehdy vznikly různé speciality zvlášť vhodné k českému houskovému knedlíku. Ujaly se svíčková, vepřová pečeně se zelím, guláš, dušená masa, roštěnky, hovězí pečeně a křenová, koprová, rajská, pažitková či šípková omáčka. Takzvaný český houskový knedlík se tehdy hodně používal i ke zvěřině. A jen tak mimochodem, nikdo ve světě nemá naše proslulé knedlíky s vejci.

A jak se vlastně dělá takový český knedlík? Ten správný se vyrábí z hrubé pšeničné mouky, vajec, kvalitních kvasnic, opražených houskových kostek, vody, soli. Voda i mouka přitom musí mít správnou teplotu, aby knedlíky dobře kynuly.

Český houskový knedlík nikdy neupadl v zapomnění a je stále naší nejčastější přílohou. Držíme tak světové prvenství nejenom v pití piva – jsme i národem největších pojídačů knedlíků. V Čechách se denně sní zhruba 1,3 milionu plátků knedlíků, což představuje zhruba 60 tisíc šišek. Knedlíky jsou prostě hit. Dovedete si představit, že by chyběl na talíři s kachnou, husou, vepřovou pečení, nebo třeba svíčkovou?