Český utopenci

Utopenec – oblíbený český pokrm studené kuchyně, nejčastěji podávaný v hostincích k pivu. Jak každý ví, utopenci jsou klasické špekáčky s cibulí ve sladkokyselém nálevu. Není to sice nic extra zdravého, ale je to zkrátka dobré. A k pivu obzvlášť.

A kde se vlastně tahle specialita vzala? Legenda praví, že vynálezcem utopenců je hospodský a mlynář Šamánek z Berounska. Před sto lety prý začal buřty nakládat do kyselého nálevu. Časem přidal i cibuli a další dobroty a jeho hospoda se rázem stala vyhlášenou v celém okolí.

Jenže hospodský Šamánek se pak utopil při opravě svého mlynářského kola, takže se jeho pochoutce začalo říkat morbidně utopenci. Jestli je to pravda, nebo jenom pověst, se už dneska asi nedozvíme. Dost možná se jim ale říká utopenci prostě kvůli tomu, že plavou v nálevu.

Výroba utopenců má spoustu variant a skoro každý, kdo si je třeba i doma vyrábí, má jistě svůj speciální recept. Ovšem klasické utopence jsou z oloupaných špekáčků rozkrojených na půlky a cibule nakrájené na plátky. Nálev se vaří z vody, octa, soli, cukru a koření (pepře, nového koření). Po vystydnutí se jím zalijí špekáčky s cibulí, napěchované nejčastěji do pětilitrové zavařovací lahve, a nechají se stát minimálně týden, lépe dva, v chladu.

Existuje ale i řada různých modifikací: do některých verzí se přidává i další zelenina (pálivá paprika, okurky, zelí), případně dochucovadla do nálevu (hořčice, kečup, worcesterová či sójová omáčka) a existují i „rychlí utopenci“ – s kratší dobou naložení v láku pro netrpělivce.

V době kolem vstupu České republiky do Evropské unie se v médiích objevovaly poplašné zprávy, že o tuhle svou pochutinu Češi přijdou, že by nové evropské hygienické předpisy, které určovaly dobu spotřeby připravených jídel v hostincích, mohly znemožnit mimo jiné i prodej utopenců. To se naštěstí nestalo, a tak na vychlazené pivečko s utopencem můžeme chodit dál, co hrdlo ráčí.