Ráj houbařů

Sbírání hub a příprava pokrmů z nich patří mezi nejoblíbenější prázdninové činnosti velké části našeho národa. Každá česká rodina prý zkonzumuje ročně přibližně šest kilogramů hub. Vyplývá to ze statistiky, která je součástí Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství. Vášnivé debaty o houbách, kde zrovna rostou a jaké druhy, se vedou v těchto dnech všude, kde se sejde víc lidí najednou.

A odkud pramení záliba Čechů v houbaření? Nedávno zesnulý nestor mykologie František Smotlacha tvrdil, že Češi se naučili poznávat houby už dávno, když je bída a hlad donutily hledat jiné zdroje potravin. Už tehdy se prý naučili krutou metodou pokusů a omylů rozeznávat jedlé druhy od nejedlých a jedovatých.

Dnes sice nemáme potřebu sbírat houby jako náhražku jiných potravin, ale houbaření v nás zůstalo zakořeněno a stalo se určitým druhem relaxace. Dost možná je v něm skryto i cosi z prapůvodní vášně lovecké.

Houbaření je tak rozšířené, že snad v každém obchodě narazíte na atlasy hub a s rozvojem internetu a digitální fotografie má dnes každý šanci si okamžitě nechat určit nalezenou houbu. Existuje celá řada internetových stránek, kde se dozvíme, kde zrovna houby rostou, jaké jsou nejbližší mykologické akce v regionu nebo jak připravit chutný houbový pokrm.

S klidem by se dalo obměnit známé přísloví: co Čech, to houbař. A kdyby se ve světě soutěžilo ve sbírání hub, určitě by Češi získali olympijské zlato. V houbaření se nám žádný jiný národ nevyrovná. Například v Lucembursku je sbírání hub a jejich konzumace považováno za vysoce podezřelou aktivitu, která by běžného Lucemburčana v životě nenapadla. V Americe i v Kanadě, kde rostou hřiby jako deštníky, je tomu zrovna tak.

Dobrý český houbař vyráží na lov velmi brzy ráno, kdy jsou lesy ještě prázdné. Přesně ví, kde a kdy rostou, a rozhodně to nikomu neřekne. Houba není rostlina, houba je trofej. Na rozdíl od ovoce a zeleniny se nedá vypěstovat. Musí se zkrátka najít. Nasbírané houby vzbuzují obdiv a úctu, někdy i závist. Po krásném hřibu v košíku se ohlédne snad každý.

Zvláštností také je, že v Čechách sbírají houby i ti, kdo je sami do úst nevezmou. To jasně ukazuje, že tu jde především o koníček, lov a získání trofeje.