Novinky ze světa žvýkaček

Žvýkačku většina z nás považuje za módní vynález 20. století. Pro někoho je přežvykování součástí image, jiné obtěžuje v podobě znečištěných chodníků, sedadel nebo třeba podrážky vlastní boty. Jak se však ukazuje, lidé žvýkačky ze zdravotních důvodů používali už odedávna, a možná i na problém lepivých odpadků se dá vyzrát.

Je dokázáno, že například už staří Řekové v ústech žmoulali pryskyřici ze stromu, severoameričtí indiáni upravenou smůlu ze smrků a mexičtí indiáni zase sušenou sapotovou šťávu, které se říká chicle. Právě sapotová šťáva obsahuje gumu a pryskyřici a později se z ní vyvinuly i dnešní žvýkačky. První česká žvýkačka se jmenovala Rici a vyráběla se od roku 1910 ve Velimi. Šlo o okopírovanou americkou žvýkačku.

Nedávný nález, který se podařil britské studentce Sarah Pickinové během výzkumů v archeologickém muzeu Kierikki v západním Finsku, dokonce dokazuje, že už pravěcí lidé se pokoušeli pomocí žvýkaček léčit své stomatologické obtíže. Nalezená žvýkačka, vyrobená z dehtu březové kůry, prý mohla být používána při léčení zánětu dásní. Březová kůra je totiž známá svými antiseptickými vlastnostmi. Důkazem, že se v případě finského pozůstatku skutečně jedná o žvýkačku, je otisk zubů, kvůli kterému je nález tak cenný.

Další objev ze světa žvýkací gumy se zjevil celkem nedávno v laboratořích bristolské univerzity ve Velké Británii. Místní vědci totiž objevili žvýkačku, která se nelepí a za pomoci vody se snadno rozloží. Autorem vynálezu, který jistě nadchne uklízeče z celého světa, je Terence Cosgrove. Jeho nelepivá žvýkačka prý chutná úplně stejně jako každá jiná: „Zkoušela ji řada lidí, včetně experta na žvýkačky. V testech naslepo se umístila mezi prvními. Výroba by se mohla rozjet na začátku roku 2008,“ uvedl Cosgrove. A jako to celé funguje? Látka z dlouhých řetězců molekul, takzvaných polymerů, která se do nově vyrobené žvýkací hmoty přidává, způsobí, že přilepená žvýkačka do čtyřiadvaceti hodin sama odpadne z chodníku, což dokázaly i testy na čtyřech druzích dlažby.

Odstraňování žvýkaček totiž není levná záležitost. Například v anglickém univerzitním městě Oxford zaplatí za odstraňování vyplivnutých žvýkaček z ulic v přepočtu asi dva miliony korun ročně a v celé Británii se za čištění veřejných ploch od žvýkaček zaplatí přibližně 150 milionů liber (asi šest miliard korun). Z nejslavnějšího pařížského bulváru Champs-Élysées zase musí žvýkačky každou noc odstraňovat čisticí četa vysokotlakou vodní pistolí.

Své problémy mají s odstraňováním lepící pochoutky i v Asii. Například Čína nedávno investovala do výzkumu chemikálie na odstraňování žvýkaček nemalé částky, protože dlažba posetá zašlými žvýkačkami by kazila dojem z vojenské přehlídky na náměstí Tchien-an-men. Nepovedlo se však a několik tisíc vojáků muselo těsně před vojenskou parádou seškrabovat žvýkačky ručně. Nejlíp na to asi vyzráli v Singapuru, kvůli znečištěným chodníkům tam žvýkání zakázali úplně.