Jede traktor...

Film Davida Lynche Příběh Alvina Straighta připomíná putování odvážné Holanďanky Manon Ossevortové napříč Afrikou k jižnímu pólu. I tento příběh má dvě hlavní role: hrdinku a její traktor.

Svoje osamělé putování z Holandska na jižní pól považuje Manon Ossevortová za jakési umělecké představení. Na konci své cesty chce do ledu ukrýt poselství a obrázky dětí, s nimiž se po cestě setkala. Na cestě plní prý často roli záchranářky. Bere stopaře a pomáhá je přepravit do cíle jejich cesty. Kromě toho často plní funkci asistenční služby, když pomáhá odtahovat zapadlé nebo porouchané automobily.

Za 30 měsíců, co je na cestě, už urazila 20 tisíc kilometrů, navštívila egyptské pyramidy, projela se podél Nilu v Súdánu, vysočinou v Etiopii a dostala se až do keňské rezervace Maasai Mara a k Viktoriinu jezeru v Ugandě. Příští rok chce přidat do svého itineráře dalších 15 tisíc kilometrů a dalších pět afrických zemí.

„Touto cestou si plním svůj sen… jet na jižní pól. Pomalá jízda traktoru symbolizuje skutečnost, že splnit si sen trvá nějakou dobu. Ale ať jedete jakkoli pomalu, pokud si věříte, do svého cíle dojedete,“ říká Manon. Její cestu navíc zdržují zvědaví lidé, kteří se jí vyptávají na účel a cíl cesty.

Její traktor jede zatím bez poruch. Nejvyšší rychlost, jakou dokáže vyvinout, je 20 kilometrů v hodině, ale jeho průměrná rychlost pět kilometrů v hodině se blíží spíše chůzi. „Přijela jsem z holandského venkova a farmáři mě ujistili, že tento traktor je velmi spolehlivý,“ řekla Ossevortová. Připouští však, že traktor, který nemá žádné pérování, není nejvhodnějším dopravním prostředkem pro africký venkov.

Manon řídí až deset hodin denně, spí pod speciálně konstruovaným stanem postaveným na traktoru. "Není to příliš pohodlné a za deště stan prosakuje, ale moje postel je přímo nad řidičovým sedadlem a to je dobré pro rychlý útěk. Manon Ossevortová připouští, že ji v noci trochu děsí stíny, zpanikařila například, když se v rezervaci Maasai Mara střetla se slonem. Nikdy ji prý ale neohrožovaly lidské bytosti. Cestovatelka hovoří o přívětivosti a pohostinnosti lidí, s nimiž se za svoji cestu setkala. Vůbec nejpříjemnější lidi prý potkala v Súdánu.

Cesta Manon Ossevortové napříč Afrikou by měla skončit příští rok v listopadu, kdy se plánuje nalodit na ledoborec, překonat moře a pokračovat v putování Antarktidou směrem k jižnímu pólu.