Blondýnky a krize

Jak to tak vypadá, začíná světová finanční a hospodářská krize připravovat blondýny o přednosti, které jim nadělila evoluce. Mnoho z nich tomu čelí změnou své tolik typické barvy.

Ke změně barvy vlasů sáhla v poslední době až třetina britských žen. Dělají to zejména proto, aby v zaměstnání působily seriózněji. Až 62 procent lidí si totiž podle průzkumů myslí, že ženy s tmavšími odstíny vlasů působí seriózněji, důstojněji a inteligentněji.

Podle studie řetězce drogerií Superdrug až 31 procent žen ve Velké Británii poslední dobou změnilo z pracovních důvodů barvu svých vlasů na tmavší. Většina žen, které tento krok podstoupily, se domnívá, že se to vyplatilo. Čtvrtina z těchto žen byla prý dokonce povýšena.

Tento trend pochopitelně sílí v době, kdy společnosti po celé Británii propouštějí zaměstnance kvůli prohlubující se hospodářské recesi. I blondýny si totiž uvědomují, že ženy s tmavšími odstíny vlasů působí seriózněji. Podle výsledků průzkumu se zdá, že brunety jsou na pracovišti brány vážněji. 38 procent blondýn se domnívá, že jim blond vlasy v minulosti mařily kariérní postup.

Z evoluční výhody, která dala blondýnám výhodu před ostatními ženami, se tak v době krize stává handicap. Světlovlasé ženy působí mladistvěji, ale tím i naivně, nedospěle a zranitelně, což nejsou zrovna vlastnosti, které působí dobře v zaměstnání.

Bývalá blond evoluční přednost má také další nevýhodu. Světlovlasým ženám škodí, že jim – zejména těm mladším – muži pomáhají v situacích, kdy zůstávají ty ostatní nepovšimnuty, a tak nemohou získat potřebné zkušenosti, které se hodí v pracovním procesu i v praktickém životě.

Zrod blondýny

Blondýny údajně „vznikly“ někdy před deseti tisíci lety v severní Evropě. Tehdy Evropu zasáhla doba ledová a ženy (respektive jejich geny) hledaly, jak přilákat zájem mužů – ochranitelů, živitelů a otců. Světlé vlasy a světlý odstín pleti přitahovaly pozornost pramužů už v té době. Tehdejší muži, stejně jako ti dnešní, si samozřejmě neuvědomovali, že tím, že dávají přednost blondýnám, zvyšují pravděpodobnost imunologické diverzity.

Světlé vlasy a pleť opticky omlazují, což v mužích vyvolává ochranitelské pocity a zároveň je to láká k otcovství. Světlovlasé ženy mají podle všeho také vyšší hladinu ženského hormonu estrogenu, což je činí plodnějšími. Starší blondýny, zejména po porodech, ale tmavnou a tím svou výhodu oproti tmavovláskám ztrácejí.

Světlovlasých žen bývalo vždycky méně, a je proto jasné, že měly genetickou přednost. V dnešní blond záplavě si člověk ani neuvědomuje, že pouze 16 procent bělošek má přirozeně světlé vlasy. Tři čtvrtiny blondýn jsou odbarvené.

Touha žen po blonďaté hřívě je, dá se říct, odvěká. Paruky z vlasů blonďatých otrokyň znal už antický svět a pravděpodobně ve stejné době přicházely první pokusy o odbarvování. Nejpřirozenější bylo odbarvování vyšisováním za pomoci slunce a vody, ale používal se i louh, holubí trus nebo koňská moč.

Skutečný blond boom přišel ale až ve 20. století. Cestu mu proklestil francouzský chemik Eugéne Schueller, když v roce 1907 vynalezl první skutečně účinný odbarvovač na vlasy na základě peroxidu vodíku. Nejen že tak ošálil evoluci a dal vzniknou pojmu peroxidová blondýna, ale zároveň na svém vynálezu zbohatl. Z jeho laboratoře vznikla největší kosmetická firma na světě L‘Oréal.

Blond ideál se nebývale rozšířil v druhé polovině padesátých a na začátku šedesátých let. V USA na tom měly největší zásluhu první blond superstar Mae Westová a zejména její následovnice Marilyn Monroe. Evropa zase ležela u nohou francouzské krásce Brigitte Bardottové.

Přinese finanční a hospodářská krize začátku 21. století naopak soumrak blondýn?