Zabijí mobilové romány autora?

Zabijí mobilové romány autora? Ptají se teď v Japonsku. Mezi deseti nejprodávanějšími knihami za rok 2007 jich je totiž hned pět napsáno na klávesnici mobilu. Mobilová literatura teď zdá se hýbe zemí vycházejícího slunce.

První tři místa žebříčku se svými jednoduchými příběhy, psanými „esemeskově“ krátkými větami, obsadili mobilní debutanti. Příběhy z mobilů, ovšem už vytištěné ve formě knihy, doslova ovládly pulty knihkupectví země, která před tisíciletím dala světové literatuře vůbec první román – Příběhy prince Gendžiho.

Literární kritika musela přehodnotit své stanovisko a začala brát mobilní literaturu vážně, i když ji zařazuje pouze do škatulky s komiksy a popkulturou. Přesto se však sugestivně ptá, jestli tento druh knih nezahubí tradiční japonskou literaturu. Navíc se recenzentům nelíbí, že se knihy nevyznačují stylistickou propracovaností či jazykovou vynalézavostí.

I způsob distribuce takových románů je víc než moderní. Například jedenadvacetiletá Rin, autorka románu Kdybys, posílala úryvky příběhu na internet, kde mohou autoři své romány z mobilů snadno publikovat a aktualizovat.

Příběh tragické lásky dvou přátel z dětství si vysloužil tak velkou přízeň návštěvníků webu, že se ho rozhodlo zakoupit nakladatelství a vydat ho jako knihu v pevné vazbě o 142 stranách. Šikovnému nakladateli se investice vyplatila. Na trhu se prodalo 400 tisíc výtisků knihy Kdybys a ta obsadila páté místo v žebříčku nejprodávanějších knih loňského roku.

Žánr mobilního románu se zrodil v roce 2000, kdy vznikly první internetové stránky, kde se daly příběhy po úryvcích publikovat. K rozvoji těchto románů přispěla i nabídka telefonních operátorů, kteří nyní nabízejí možnost neomezeného posílání dat za paušál. Mobilním autorem se tak může stát opravdu každý.

Tradiční japonská literatura často používá zdlouhavé a emotivní popisy scén. Mladá japonská generace je však zvyklá na rychlé tempo moderní doby a jednoduchost komiksů, a tak jí klasický literární styl nic neříká. Telefonní příběhy, které se vyznačují jednoduchým dějem bez složitých popisů prostředí a postav, jí naprosto vyhovují.

Starší generaci nechává nový typ románu chladnou, ta mladší se zase nijak nežene do světa vážné literatury. I přesto musí nakladatelství s fenoménem mobilního románu počítat a požadují teď i po spisovatelích střední generace, aby se o něco podobného pokusili. Protože – telefonní literatura se prodává tak dobře, že si o tom zavedení romanopisci mohou nechat jenom zdát.