Jak fandí dudkové

Co můžou mít společného náruživí fotbaloví fanoušci s dudky? Na zajímavou odpověď přišli angličtí vědci.

Fotbalový fanoušek je sám o sobě zvláštní a unikátní druh. Typické jsou pro něho emoce, rituály, oddanost klubu či bratrství s ostatními fandy. Silně dokáže vnímat nadšení z výhry a trpce snáší prohru svého fotbalového favorita. Podle nejnovějších výzkumů jsou na tom ale podobně i někteří ptáci.

Zpěv bojové písně, která vyburcuje soupeřící strany k lepšímu výsledku, tak není jen záležitostí fotbalových utkání. Znají ho třeba i jihoafričtí dudkovci stromoví, kteří žijí v až dvanáctičlenných skupinkách.

Znepřátelené skupiny dudkovců se prý často pouštějí do hlasitých vokálních přestřelek, jako když na sebe navzájem pokřikují fotbaloví fanoušci. A stejně tak, jako se fanoušci utěšují po prohře, dokážou se semknout a společně smutnit i ptačí zástupci z říše zvířat, když jejich mužstvo nezvítězí.

Množství utěšování je podle vědců nejvyšší u nejkonfliktněj­ších skupin ptáků. Tyto techniky mohou zmírnit stres a posílit soudržnost ve skupině, což je důležité zvláště po prohraných střetech. „Přesně tak, jako se fotbaloví fanoušci v hospodě vzájemně litují a utěšují, když jejich mužstvo prohraje, podporují se také tito černí ptáci po prohraném boji se svým rivalem,“ vysvětlují vědci z bristolské univerzity.

Není na tom tedy nic divného ani nepřirozeného, jak se nám snaží někteří namluvit. Fandění i nutné návštěvy hospod po fotbale jsou nám prostě dány od přírody. A až se vám to zas někdo bude snažit rozmluvit, můžete použít argumenty britských přírodovědců.