Jack Rozparovač odhalen?

Od řádění nikdy nedopadeného Jacka Rozparovače uplynulo letos už 120 let. Stále se však objevují nové teorie, kdo mohl být tím slavným sériovým vrahem.

Nejnověji zveřejněným údajným pachatelem je Thomas Hayne Cutbush, bývalý chovanec ústavu pro nebezpečné pacienty Broadmoor. Vedení psychiatrické léčebny, nacházející se poblíž Londýna, teprve nyní souhlasilo se zpřístupněním Cutbushových lékařských záznamů. Podle historiků je totiž pravděpodobné, že by právě on mohl být pachatelem legendárních zločinů z léta a podzimu roku 1888.

Badatelé sice v žádném z 26 ústavních záznamů nenašli přímý důkaz o jeho spojitosti s případem, mnoho indicií však napovídá, že by jeho osoba měla být připsána vysoko na seznam podezřelých.

Cutbush žil v psychiatrické léčebně od roku 1891 až do své smrti. Jeho ošetřující lékaři jej v dokumentech označují za těžkého šílence, nebezpečného nemocničnímu personálu, ostatním pacientům a dokonce i své matce. Byl prý přesvědčený, že se ostatní lidé proti němu spikli, aby mu uškodili, a snil o tom, že nožem rozpárá zaměstnance blázince i spolupacienty. V době vražd, tři roky před jeho hospitalizací, se Cutbush prokazatelně pohyboval po nechvalně známé londýnské čtvrti Whitechappel, kde se vraždy odehrály.

Thomas Hayne Cutbush byl v době vražd čtyřiadvacetiletý úředník. Zřejmě zásluhou dědičného zatížení u něj ovšem propukla těžká duševní choroba. V noci se prý pohyboval po londýnských ulicích a ze svých toulek se vracel špinavý a nejméně jednou prý i potřísněný krví.

Za Jacka Rozparovače ho poprvé označil už v roce 1894 bulvární list The Sun, podle nějž Cutbushovu vinu kryla sama londýnská policie. Ta se prý obávala skandálu, který by mohl vypuknout, pokud by se veřejnost dozvěděla, že Jack Rozparovač je synovcem významného policejního důstojníka Henryho Cutbushe, který v záchvatu šílenství spáchal sebevraždu. Cutbush nebyl nikdy postaven před soud, protože byl už v roce 1891 prohlášen za šílence.

Odpůrci teorie o Cutbushově spojitosti s Rozparovačem ovšem tvrdí, že je krajně nepravděpodobné, aby sériový vrah přerušil vraždění na tři roky a teprve až v roce 1891 (tedy o tři roky později) znovu napadl nožem ženu. Na druhou stranu neexistuje důkaz, že Jack Rozparovač zabil právě jen oněch pět žen, které se mu připisují. Vražd prostitutek spojených s jejich zohavením se v té době odehrálo víc a dodnes nikdo neví, zda spolu souvisí, nebo jestli je spáchalo víc různých lidí.

Spekulací o tom, kdo byl muž, který mezi srpnem a listopadem 1888 na východě Londýna podřezal krk pěti prostitutkám, vzniklo nespočet. Mezi podezřelými byli Polák Aaron Kosminski, právník Montague John Druitt, který v prosinci 1888 spáchal sebevraždu, Michael Ostrog, podvodník narozený v Rusku, nebo malíř Walter Sickert. Dost často byli za pachatele označováni chudí obyvatelé židovského ghetta.

Oblíbená je také teorie o spiknutí, jehož nitky vedou až ke královské rodině. Podle této teorie by mohl být vrahem vnuk královny Viktorie princ Albert Victor, jenž v té době proslul několika skandály. Dalším domnělým vrahem z okruhu královské rodiny je lékař královny Viktorie William Gull, který měl údajně dostat za úkol vypořádat se s prostitutkami, které vydíraly královskou rodinu informací, že se princ Albert Victor oženil s jednou z jejich kolegyň.

Dnes už asi nikdo nezjistí, kdo byl skutečným vrahem ze čtvrti Whitechappel. Hrozné zločiny z konce 19. století se staly legendou žijící svým vlastním životem. V Británii vychází každý rok několik knížek o tom, kdo byl tajemný Jack the Ripper, a existuje dokonce spolek Ripperologů, jehož členové se scházejí a pořádají konference o 120 let starých vraždách.

Příběh, stejně jako hledání jeho identity, patří k nesmrtelným mýtům britské metropole.