Člověk a Niagara: kdo s koho

Záchranáři minulý týden vylovili pod Niagarskými vodopády muže, který do nich skočil, aby se zabil. Byl to teprve třetí člověk, který koupel ve vodopádech přežil.

Přibližně třicetiletý muž se do vln Niagary vrhl těsně nad světoznámými vodopády vysokými přibližně 50 metrů s jediným cílem, skoncovat se svým životem. To se mu k údivu všech přihlížejících včetně záchranářů nepodařilo.

Pod vodopádem se sebevrah vynořil a plaval v ledové vodě dál po proudu. Se záchranáři, kteří mu chtěli pomoci, ovšem odmítal spolupracovat. Na břeh ho vyčerpaného a promrzlého dostali až s pomocí helikoptéry, která ho tlakem vzduchu, který vytváří rotor s vrtulí, dotlačila k okraji řeky. V nemocnici se zotavuje z lehkých zranění hlavy a těžkého podchlazení.

Muž, jehož jméno úřady tají, je teprve třetím člověkem, který přežil ledovou plavbu vodopádem a nebezpečnými peřejemi. Naposledy se takový člověk pod Niagarskými vodopády vynořil v říjnu 2003. I tento muž hodlal předčasně ukončit svůj život.

Vůbec prvním známým člověkem, který vyhrál souboj s divokým vodopádem, byl Roger Woodward, sedmiletý chlapec, který v červenci roku 1960 při poruše lodního motoru spolu se svou sestrou a starším mužem nešťastně spadl do řeky. Rogerovu sedmnáctiletou sestru se podařilo zachránit šest metrů před vodopádem, muž se utopil a Roger přežil. Na sobě měl pouze plovací vestu. Pro všechny zúčastněné byla jeho záchrana tak překvapivá, že se jeho příběhu stále říká Zázrak na Niagaře.

Souboj s Niagarskými vodopády naopak nepřežil anglický plavec Matthew Webb, který jako první pokořil kanál La Manche. Na bouřící vodopády byl však krátký a v roce 1883 při pokusu o jejich překonání zahynul.

Mnohem více dobrodruhů se pokoušelo překonat Niagarské vodopády za pomoci různých plavidel, nejčastěji speciálně upravených sudů. Údajně první osoba, které se to podařilo, byla učitelka Annie Edson Taylorová. Když vystoupila 24. října 1901 krvácející, ale nezraněná ze svého sudu, prohlásila, že o podobný kousek by se už nikdy nikdo neměl pokoušet. Jako by mluvila do dubu.

Navzdory jejím varováním ji během století následovalo dalších 14 lidí. Taylorová při přípravě svého pokusu poslala po peřejích v malém soudku vlastní kočku jménem Iagara. Když se zvířeti podařilo nechtěné dobrodružství přežít, rozhodla se šedesátiletá učitelka, že to zvládne i ona sama ve svém sudu z dubového dřeva. Nakonec se svou kočkou i zapózovala.

Mnohem sofistikovanější postup použil jeden z jejích následovníků, Čecho-Kanaďan Karel Souček, který doufal, že mu troufalý kousek – překonání Niagarských vodopádů v sudu – přinese kariéru filmového kaskadéra. Souček před svým výkonem pustil po proudu několik prázdných sudů a důkladně prozkoumal kamenité dno. Svůj úspěšný pokus provedl v červenci 1984 a přežil pouze s menšími zraněními. Úřady ho pak za odvahu odměnily pokutou 500 dolarů.

Osud, s nímž si tolik zahrával, dostihl Součka o půl roku později při pokusu vydělat peníze na založení vlastního muzea. Muzeum mělo být postaveno poblíž vodopádů a mělo se zde vystavovat vybavení z jeho úspěšného pokusu o jejich překonání. Souček se tentokrát pustil do snad ještě šílenějšího podniku a nechal se svrhnout (opět v sudu) ze střechy stadionu v Astrodome v Texasu do speciální vodní nádrže. Kvůli technické závadě ale spadl sud na její okraj a Souček při pokusu zemřel.

V polovině 19. století byly zase v módě pokusy o překonání vodopádů vzduchem, na visutém laně. Nejznámějším z provazochodců, kterým se to povedlo, byl Francouz François „Blondin“ Gravelet. Jeho cesta vedla po laně dlouhém 335 metrů napnutém v padesátimetro­vé výšce.

Blondin svůj kousek několikrát zopakoval. Jednou měl při tom zavázané oči, podruhé šel pozadu, potom zas na zádech svého impresária. Nakonec si uprostřed lana usmažil omeletu a snědl ji. Jiní to zkouší třeba na vodním skútru a s padákem na zádech a našel se i dobrodruh, který to zkoušel na kajaku. (Ani jeden z nich ale neuspěl.)

Niagarské vodopády jak vidno nepřestávají, navzdory drastickým pokutám pro všechny přeživší dobrodruhy, lákat další, kteří se pokoušejí o jejich překonání. Populární jsou dál mezi sebevrahy, kteří si romantický a divoký přírodní výtvor vybírají k rozloučení se životem.