Pivní pole

Stručný úvod do teorie pivního pole (Basic Principles of the Beer Field Theory)

Autor: MUDr. Václav Korál, Csc.

Znalost základů teorie pivního pole má v současné době nejširší uplatnění v potravinářské chemii, medicíně a hlavně filozofii. Přesto však by mohlo být užitečné, aby se s některými poznatky z teorie pivního pole byli seznámeni pracovníci jiných oborů, zejména ve vědecko-výzkumné základně.

Přejděme však k meritu věci. Základním zdrojem pivních kvant jsou tzv. pivovary, které jakožto primární centra emitují tato kvanta do center sekundárních, zvaných obvykle hospodami. (Některé prameny, jako např. 3, uvádějí též označení hostinec, krčma, kořalna, nálevna a restaurace.) Každá hospoda vytváří kolem sebe vlastní pivní pole. Intenzita tohoto pole je dána spinem, to jest jaké pivo se točí, zda 10, 11, 12, 13% apod. U hospod se spinem 7 a 8% se dosud existenci vlastního pivního pole nepodařilo experimentálně prokázat.

Pivní pole je charakterizováno pivočarami, které tvoří soustavu ortogonálních trajektorií k ekvipivám. Hustota pivočar je mírou intenzity pivního pole, hustota ekvipiv udává velikost pivopotenciálu. Účinný dosah pivního pole je různý a nepřímo závisí na pivním koeficientu pole, který je definován jako počet sekundárních center na jednotku plochy.

K úplnému průběhu pivního cyklu je nutnou, nikoli postačující podmínkou existence individua schopného pivní kvanta absorbovat. Takové individuum je v pivologické terminologii nazýváno pivníkem, někdy též méně správně pivařem. Aktivita pivníka, tj. jeho schopnost orálně přijímat pivní kvanta, je determinována počtem volných měnových jednotek, jež má pivník k dispozici.

Další faktor, determinující aktivitu pivníka, je pivní kapacita. Tato je dána počtem pivních kvant, které je pivník schopen absorbovat za 1 pivní cyklus. Zmíněná pivní kapacita je opět funkcí několika proměnných, z nichž nejvýznamnější jsou čas uplynulý od poslední pivoabsorbce a vitální kapacita ledvin, jež jsou bází pivníkova organismu.

Pohybuje-li se standardní pivník v oblasti účinného dosahu pivního pole a narazí-li na pivočáru, je touto vtahován dovnitř pole, protože hospoda má opačný pivní náboj než pivník. Děje se tak pohybem rovnoměrně zrychleným, až je nakonec pivník hospodou zcela pohlcen. Po absorbování příslušného počtu pivních kvant se náboje pivníka a hospody vyrovnají. Vyrovnání je definováno pivočtem, což je počet absorbovaných pivních kvant za jednotku času. Tento stav způsobí, že mezi vazebnými silami pivníka a sekundárního pivního centra nastane labilní stav. Při standardním průběhu se v tomto okamžiku pivník začíná vzdalovat volným rovnoměrným pohybem.

Pivní cyklus probíhající právě popsaným způsobem se nazývá standardním či přirozeným. Přirozený pivní cyklus je schopen absolvovat každý normálně vyvinutý jedinec.

(…)

Tolik tedy úvodem.

Literatura:

1/ Stratton, J. A.: Teorie elektromagnetickeho pole, SNTL 1961
2/ Hospr, J.: Příručka pro výčepníky, Merkur 1979
3/ Kardašova Řečice – Restaurace Na Náměstí – osobní sdělení
4/ Rektorys a kol.: Přehled užité matematiky, SNTL 1969
5/ CSN 56 6635