Dave Gahan zve na elektro emo večírek

Tak Dave Gahan má novou desku! V pořadí druhá sólovka po vlažně přijatém Paper Monster se jmenuje Hourglass a kupodivu není vůbec špatná. Frontman dnes už kultovní britské kapely Depeche Mode nepředvádí žádné přehnané srdceryvné exhibice. Neobjevuje se žádná snaha chytnout člověka za srdce a narvat mu tam marasmus a podobné zhůvěřilosti.

A přitom u Gahana by to nebylo nic nezvyklého. Když má své dny (nebo spíš roky), klidně všechny kolem pošle někam, a to včetně rodiny, zavře se do svého kumbálku v Los Angeles a rovná si na skleněném konferenčním stolečku kreditkou lajničky… I když tahle rebelantská a anarchistická období už má snad definitivně za sebou. I když u těch umělců člověk nikdy neví…

Pravda je, že Hourglass je moderní elektro emo deska. Tím myslím, že na to, že Gahan už před pár lety sfouknul dort se čtyřiceti svíčkami (a určitě s hodně tmavou polevou), předkládá fanouškům i náhodným posluchačům progresivní muziku. On se snad inspiroval u Massive Attack! Některé pasáže jeho písniček jsou totiž prodchnuty zrovna takovým temným triphopovým nádechem (například sedmý song Insoluble).

To ale není nic proti třetímu tracku na desce s názvem jak od Madonny – Deeper And Deeper. Rozhodně nečekejte Madonninin hit z devadesátých let, spíš se přichystejte na pořádný industriální nášup! Kdybych nevěděl, že jde o Gahana, klidně bych vypálil jméno Trenta Reznora a jeho Nine Inch Nails. Ten track má odpich, má drive a grády, a verše navíc i hezký sexuální podtext, a v refrénu k tomu Gahan po vzoru Reznora v podstatě „blije“ hesla typu „I want to love you I want your love“, což je nádherný kontrast slov a hudebního našlapaného výrazu. Pro mě bezkonkurenčně numero uno.

Hodně lidí asi bude znát singlovku Kingdom i její videoklip:

 


Nic proti. Je to melodické, Gahanův hlas je pěkně zastřený. Ví, kdy přitlačit na pilu, kdy naopak povolit. Navíc je tam hodně umně poskládaných mašinkových zvuků. Ale nemůžu si pomoct. Vedle už zmíněného industriálu je pro mě vrcholem desky až osmý song Endless, což je vlastně taneční záležitost. Tenhle song úplně škemrá o nějaký remix. Už sám o sobě má Endless křepčící potenciál, ale pokud by se nějaký věhlasný DJ chopil příležitosti, máme tady taneční událost roku.

Gahan možná udělal chybu. Třeba mohl jako singl nasadit tohle a ještě před prázdninami udělat nějaký remix vhodný do londýnských nebo pražských klubů a měl by vystaráno! Ale uvidíme, třeba to ještě nějak dopadne. Potenciál téhle písně by byl hřích nevyužít. Já hlasuju pro chlapíky z Underworld nebo Groove Armady!

Na třetím místě se u mě umístil hned následující track A Little Lie – taková depešákovština. Kvákavé kytary, Gahanův intonačně přesný zpěv včetně zajímavé barvy hlasu, bicí jak z osmdesátých let, částečná zvuková ekvilibristika. Prostě hit jak vyšitý.

Je zajímavé, že při poslechu Gahanových songů člověku vyvstanou před očima různí, dost odlišní interpeti. Tady bych chtěl ještě zmínit pětku, Miracle. Nemůžu si pomoct, ale kdyby někdo dělal remake značně šíleného a mimózního seriálu Davida Lynche Twin Peaks, tohle by klidně mohla být ústřední melodie! Éterická, jakoby mimo dimenzi, plovoucí někde nad námi v oblacích, vyprávějící o pochybnostech člověka v co věřit a zda vůbec věřit a tak podobně.

Shrnuto: žádná píseň není vyloženě slabá. Jen jsou prostě některé lepší a některé horší (například 21 Days mě vyloženě nebavila). Až se občas zdálo, že Dave Gahan si docela dobře rozumí s monotónností, s takovou roboticko-syntetickou monotónností.

Deset tracků, které nám Gahan servíruje spolu se svými kolegy Christianem Eignerem (klávesistou a bubeníkem, provázejícím depešáky na turné posledních deset let) a Andrewem Phillpottem (studiovým inženýrem, který se rovněž podílí na turné Depeche Mode) po hudební i textové stránce drží pohromadě. Je to náznak a pozitivní výhled do budoucnosti.

Pokud bude Gahan nadále experimentovat a zkoušet nové hudební kombinace (dnes to vlastně ani nijak nejde), třeba se od něj za pár let dočkáme opravdové lahůdky, která proroste žánry a bude přístupná i nefanouškům Depeche Mode. Protože nic naplat, Gahan je pořád jen ten Gahan, který už nás čtvrtstoletí oblažuje svým temným a depresivním charizmatem.


P.S.: Lidé, kteří jen při zaslechnutí slova „depechemode“ vlhnou ve všech pórech těla, ať si k hodnocení přidají třeba miliardu dalších pivisek…

Autor recenze: José Armando

Dave Gahan: Hourglass, CD, 49 minut, 22. 10. 2007 vydalo EMI

Tracklist:

01. Saw Something
02. Kingdom
03. Deeper And Deeper
04. 21 Days
05. Miracles
06. Use You
07. Insoluble
08. Endless
09. A Little Lie
10. Down
 

www interpreta: http://www.da­vegahan.com/