Konec patentu na depku

Kapela z nyní už oscarového města Valašského Meziříčí Mňága a Žďorp natočila svou v pořadí třináctou desku. Žádná smůla nebo neštěstí se ale rozhodně nekonají. Album Na stanici polární je naopak prodchnuto optimismem a radostí ze života a světa.

V diskografii Mňágy a Žďorp, která loni oslavila dvacet let existence, je to nevídaný úkaz. Kapela byla vedle typického soundu vždy pověstná svými skeptickými a pesimistickými texty. Něco se tedy změnilo, něco opravdu zásadního. Frontman kapely Petr Fiala zřejmě prožívá život jinak než všichni ostatní. Zatímco o lidech blížících se důchodovému věku se říká, že jim nastává podzim života, Fiala si tenhle podzim asi prožil v první půlce života a teď mu naopak přichází jaro!

Zpěvák a textař Fiala byl dříve v české a moravské kotlině jakýmsi mluvčím melancholických depkařů, kteří už ale bohužel hudebně nezachytili nástup triphopu a kapel jako Massive Attack nebo třeba Portishead. Fiala měl tak u nás takovou menší patentovanou dílnu na hudební depky vycházející ze životních skepsí.

Oscara jako spoluobčanka Markéta Irglová asi Mňága za tuhle desku nedostane, přesto je současný úkrok z černého a temného pokoje samoty do bělostných a sluncem prozářených peřin pohody veden správným směrem. A důvod toho všeho? Láska. Fiala se totiž podruhé oženil a nový vztah mu evidentně svědčí. Muzika i texty jsou uvolněné, optimismus je skoro až budovatelský (viz třeba název první písničky A chce se žít!).

Celý obrat je patrný i v prvním singlu z nové desky – Na stanici polární – kde Fiala zpívá: Dřív lidi jak na trní/vyhlíželi ruskej vrtulník. Teď už jsou na tom líp/spasí je americkej satelit. Mě ale zachránila/jedna podivuhodná víla/čuměl jsem fakt jako blázen/jak může být na světě blaze… a povedený je i zimní videoklip k písničce:


 


Než dojde k nedorozumění – stále je to klasická Mňága s melodickými refrény, poetickými texty, zpěvnými kytarami a všudypřítomným saxofonem. Ale v některých písničkách (Rajčata a růže nebo Kam se dožijem) třeba využívá automatického bubeníka, čímž písničky zcela nenásilně a neprvoplánově získávají taneční rytmus a určitou otevřenost vůči ostatním hudebním stylům. Protože, co si budeme povídat, Mňága a Žďorp byla vždy prototypem konzervativní kapely, která měla prostě ten svůj hudební výraz a vlastně celý „ksicht“.

Žádná píseň nové desky není vyloženě špatná. Hitový potenciál má určitě třeba šestá Kam se dožijem, v níž Fiala bilancuje, ale zase jen a jen pozitivně. Veselá a hravá atmosféra posluchače lehce pohltí a i sebenešťastnější člověk se alespoň na chvíli vymaní ze svých bolů a smutků.

Vymyká se ale písnička Kafe, která pojednává o smutku a osamělosti, čemuž odpovídá i doprovodný tklivý saxofon. Píseň je takovým melancholickým šansonem. Navíc jejím autorem není Petr Fiala, ale Jaromír Mikel, který ji i zazpíval. Trochu připomíná další dnes už kultovní kapelu z Moravy – Buty.

Valmezská kapela si rovněž vyzkoušela jiný žánr než svůj tradiční písničkářský popík. Skladba Na svobodě je v podstatě takové happy country. Podobně Dubový taxík zase happy rock. Z Fialy, Knora, Mikela, Nekuži, Tibitanzla a Koudelky zkrátka srší opravdová radost. Možná se někomu může zdát, že toho štěstíčka, sluníčka a lásky je až příliš, ale věřte mi – tahle deska dokáže zvednout náladu!

A tak určitě nebude od věci zajít si na nějaký koncert. Mňága a Žďorp je především klubová kapela, která za rok udělá klidně sedmdesát koncertů. Je proto jasné, že i s novou deskou nejspíš navštíví všechny kraje a regiony Čech, Moravy i Slovenska. Petr Fiala rovněž potvrdil, že svou hudbou oblaží i krajany v Anglii a Irsku. Tak See You Soon!

Autor recenze: José Armando

Mňága a Ždorp: Na stanici polární, CD, 44 minut, 26. 2. 2008 vydalo EMI

Tracklist:

01. A chce se žít!
02. Na stanici polární
03. Rajčata a růže
04. Cesty Páně
05. Kafe
06. Kam se dožijem
07. Píseň kostelní
08. Tajný plán
09. Na svobodě
10. Dubový taxík
11. Láska


www interpreta: www.mnaga.cz