Na Ligu mistrů má jenom Bárta

předchozí další

Stále asi nejlepší český zpěvák posledních patnácti let Dan Bárta si pro své fanoušky připravil další hudební lahůdku. Třetí album jeho kapely Illustratosphere s názvem Animage potvrzuje Bártovu neotřesitelnou pozici v rámci domácí pop music.

Je hodně zajímavé sledovat Bártovu hudební dráhu. Poprvé na sebe výrazně upozornil jako frontman plzeňské rockové kapely Alice, se kterou nazpíval několik silných hitů, které v první polovině devadesátých let přinesly do stále ještě uprděného Česka větší drive a tah na hudební branku. Mnohokrát se kapele podařilo skórovat, ať už šlo u tracky ne nepodobné Guns'n'Roses jako písnička Ani náhodou nebo balady a la Alice In Chains, jako třeba A to tě trochu bolí.

Bárta poté opustil rockerské kořeny a začal k překvapení mnoha svých fanoušků (a především fanynek) zpívat v muzikálech. Pravda je, že Jesus Christ Superstar byl první a nejspíš taky poslední moderní zpěvohra, která byla ceněna jak diváky, tak kritiky. Těch muzikálních spoluprací byla ale ještě další řada. Zároveň Bárta začal vystupovat s J.A.R. a později se Sexy Dancers. Už z tohoto výčtu je patrné, jak široký hudební rozptyl Bártova kariéra má. Od rocku po funky.

S kapelou Alice – A to tě trochu bolí:

A aby toho nebylo málo, začal se nořit do tajů jazzové muziky. A to už jsme u jeho posledního projektu, nejspíš jeho srdci nejbližšího – Illustratosphere. Poslední deska Animage je při srovnání předešlých alb jednoznačně nejjazzovější a posluchačsky patrně nejnáročnější. Posluchač se musí soustředit, aby si dokázal vychutnat všechny nuance této hudební extáze.

Na Bártovi bylo vždy sympatické, že nikdy nepodlehl pozlátku popových sraček, televizních a estrádních striptýzů, které udolaly mnohé jeho kolegy, kteří měli na víc než smát se do kamery a otevírat hubu na playback. Bártův přístup k nablýskanému, ale prázdnému mainstreamu tak trochu připomíná postoj Mikea Pattona, zpěváka americké kapely Faith No More, která spoluvytvářela na začátku devadesátých let zvuk grunge, ale i tvrdého rocku a crossoveru. Patton se po rozpadu bandu rozhodl pro vlastní hudební cestu, která je hodně zvláštní, originální a mnohdy průkopnická.

I Dan Bárta si jde svou cestou. Pokud tedy zrovna neloví vážky někde v Patagonii nebo se svým typickým zamračeným výrazem nevysvětluje svoje názory na muziku nebo život hmyzu, určitě sedí ve studiu a zkouší nové hudební postupy i zpěvácké techniky, které by mohly jeho interpretační styl posunout zase o kus dál.

Animage je rozhodně album velmi pestré. Nechybí tu ani výlet k rock’n’rollu (Jesus Online), v němž svým výrazem Bárta připomíná zpěváka dnes už pozapomenuté americké kapely Blind Melon, která skončila dřív, než mohla skutečně prorazit. Ale tak už to v tomhle byznysu občas chodí.

Album začíná silně najazzlým trackem Eleisure Suite, pokračuje jakousi jihoamerickou obdobou ča-ča, kterou si vzal na paškál asi některý z vnuků člena legendárního spolku Buena Vista Social Club, v dalších písníčkách cítíme inspiraci klasickou hudbou, tuzemským písničkářstvím, bluesem, rockem, funkem i moderními downtempovými rytmy.

Těžko vyzdvihnout jeden konkrétní song. Všechny jsou natolik originální a navzájem si nepodobné, že opravdu záleží na posluchači a jeho individuálním vkusu. Dan Bárta nás navíc oblažuje nejen zajímavou a netriviální muzikou, i jeho přístup k videoklipům je velmi otevřený. Nebojí se zaexperimentovat, což dokládá nyní už slavný klip k písni Předpokládám:

dan bárta: předpokládám

Přesto Animage jasně navazuje na předchozí zpěvákovu tvorbu s kapelou Illustratosphere. Čtrnáct nových skladeb z dílny Filipa Jelínka, Dana Bárty a Roberta Balzara je pro vstup do uší, myslí a srdcí posluchačů opět vybaveno neobyčejně barevnými texty z pera Dana Bárty, kterému v případě anglických textů vypomohli Alex Limburg a Tim Gillman-Ševčík.

Samotné texty nemá smysl moc rozebírat. Jsou totiž plné metaforických obratů, které často využívají spíše formy než obsahu slov. Jinak řečeno není ani tak důležitý smysl jako spíš libozvučnost.

Pokud jde o můj zcela subjektivní názor, hudebně nejrozvinutější a zároveň nejhitovější je písnička s názvem Trvale Udržitelný. V ní je několik muzikálních vrstev poskládáno umně na sobě. Slyšíme ozvuky romské rytmiky, acidjazzových i funkových postupů, přitom samotný refrén je slušně našlápnutý moderní rock bez zbytečných kudrlinek.

Zkrátka, pořád dál platí, že co se české hudební scény týče, Dan Bárta je stále vepředu a všem těm mladým a neklidným zpěvákům mává. Ale docela laskavě, s žádným vztyčeným prostředníčkem. Prostě Ligu mistrů u nás stále hraje pouze on…

Autor recenze: José Armando

Dan Bárta & Illustratosphere: Animage, CD, 48 minut, 26. května 2008 vydalo Sony

Tracklist:

01. Eleisure Suite
02. Naokoland (Kalunga Nekuhameeke, Charly)
03. Vlčák
04. Ozvěna Kantát
05. Malé Ólala
06. Trvale Udržitelný
07. Mother's World
08. Dech
09. LI
10. Jesus Online
11. Doba s tebou
12. Nejen Ian
13. Geist Arbeitet
14. May Day