Rock + pivo = Alkehol

předchozí další

Tahle deska je důkaz toho, že Alkehol je skutečně Metlou lidstva. Nové album Johoho! je totiž opravdu hrozné. Samozřejmě pro ortodoxní fanoušky téhle hospodské bandičky se nic nemění. Prostě alkohol a rock'n'roll. O sexu nemůže být řeč…

Skupina Alkehol patří k větvi, na níž se urodili první kabáti. Začátek devadesátých let přál všem kontroverzním textům a divoké muzice, která se tak lišila od šíleně stupidního popu osmdesátých let. Není se proto co divit, že v té době národ miloval rasisticko-xenofobní Orlík, že se rozplýval nad deskou Má ji motorovou tehdy ještě nepříliš známých chlapíků z teplického Kabátu a že se bavil u nehorázné adorace alkoholu Tří sester nebo naprosto neškodných pijanů z Alkeholu.

Kapelu v roce 1991 založili zpěvák a kytarista Ota Hereš a další kytarista Petr Buneš, tehdy ještě dosluhující členové trashmetalové skupiny Kryptor. To, že všechny výše zmíněné kapely patřily do jednoho ranku, potvrzuje i fakt, že na prvním albu pojmenovaném prostě Alkehol se podílel i Lou Fanánek Hagen.

Po komerčním úspěchu debutu se k dvojici Alkeholiků přidali Martin Melmus z tehdy populární deathmetalové kapely Törr a Tonda Rauer. Často pak vystupovali jako předkapela čím dál úspěšnějšího Kabátu. Po dalším albu S úsměvem se pije líp dokonce Alkehol vyprodal Lucernu. A to už je teda co říct, když si představíme, co vlastně Alkehol hraje za muziku.

Jediná píseň, která i mně utkvěla v paměti z té doby, je vtipná Pivo dělá hezká těla s naprosto amatérským videoklipem. Ale taková holt byla hudba a showbiz ještě nebyl na takové propracované úrovni jako v dnešních časech:

Alkehol už svým názvem odkazuje k ústřednímu tématu své hudební existence. Stačí si projít názvy jednotlivých desek, které Alkehol za těch šestnáct let vydal: třeba Alkoholism, S úsměvem se pije líp, Na zdraví, Alkohol, to je moje milá, Metla lidstva, Pili jsme a budem, Planeta vopic, Kocovina nebo předposlední album Dvanáctka. Je proto více než průkazné, co se řeší na novince Johoho!

Je to o pivečku, slivovičce, dokonce i marihuance. Z celé desky pramení neuvěřitelně citlivý a láskyplný postoj k instituci zvané hospoda. Kolem ní se vlastně točí celý život těchhle maníků a dalo by se říci, že hospoda je ve skutečnosti středobodem veškerého vesmíru. A jako proč ne. Mnoho cizinců, kteří si nepletou Česko s Čečnou a vědí, že u nás skutečně žádná občanská válka neprobíhá, má našince spojené s korbelem piva, tedy přesněji řečeno s více korbely. Plus nějaký ten rumíček nebo zelená…

Nic proti, ale poslouchat ve sluchátkách dosti hudebně neinvenční muziku, do níž Ota Hereš skřehotá něco o chlastu a jak je to super se pořádně zlít, tak to fakt sorry. To nedávám. A předpokládám, že takových je nás víc, kteří k této hudbě přistupují značně odtažitě.

Tohle je muzika pro staré páky, kteří s Alkeholem vyrůstali, takže je jim od pětadvaceti do dejme tomu padesáti let a netuší, co je to Radiohead, zda je to chemický prvek, nebo nějaká biologická zbraň. Ale nic proti. Máme demokracii. Každý ať si hraje nebo poslouchá, co chce.

Z toho důvodu taky desku nehaním a dokonce vyzdvihuju dvě konkrétní písničky, které alespoň trochu vybočují se zaběhnutého alkeholového stereotypu. První je v podstatě existenciální Než půjdem k čertu, v níž Hereš poukazuje na vlastní smrtelnost a zároveň nicotu našich životů. Tenhle track je podivuhodně temný a depresivní, čemuž odpovídá i melodie skladby, v níž v pomalých pasáží cítíme určitý vliv Metalliky a v našlápnutém refrénu zase nekompromisní hymnické riffy Soundgarden. Opravdu povedný kousek, včetně dosti pravdivého textu.

K druhému vrcholu se Alkehol dostává v předposledním songu O životě, který má folkový základ s náznaky lidové písně. Opět jakási bilanční lyrika z úst Hereše, který má evidentní problémy s hlasivkami. Člověk jen přemýšlí, zda je to kvůli nezřízenému životnímu stylu. Pokud ano, tak právě tyto dva zmiňované tracky získávají na ještě větší autenticitě. Člověku je chvílemi až do pláče. Takže pokud je hlas Oty Hereše skutečně takto unavený, přejme mu, ať to dá co nejrychleji do pořádku, aby mohl založit novou kapelu typu Aloe Věra nebo Minarálka.

Autor recenze: José Armando

Alkehol: Johoho!, CD, 51 minut, 19. září 2008 vydal EMI/Virgin

Tracklist:

01. Z hospodských polí
02. Pajzl
03. Přepadla mě žízeň
04. Johoho
05. Ztečí vemem záchytku
06. Nic nám nechybí
07. Už se zase potácím
08. Než půjdeme k čertu
09. Pípu roztáčej
10. Fak jú
11. Vožeru se
12. Než mě nasypou do urny
13. Noc mi sílu dává
14. Udělejte ze mě člověka
15. O životě
16. Opilců ráj