Hudba pro posilvestrovský chillout

předchozí další

Alvik je mezinárodní hudební formace se základnou v Praze. Právě natočila své druhé album Forms Apart a opět je to dílo na tuzemské poměry silně nadprůměrné. Není tak posluchačsky vstřícné, a pokud se člověk hudbou pouze povrchně bavit, asi mu v přehrávači moc dlouho nezůstane. Škoda pro něj…

Tahle kapela se dala dohromady v Praze někdy v roce 2001. Za tu dobu vlastně natočila jen dvě plnohodnotné desky. Před čtyřmi lety Breathing Geometry a nyní už zmiňovanou Forms Apart.

Samotná existence Alviku je svým způsobem unikát. Velká část členů totiž nežije dlouhodobě v Praze, ale je rozprostřena různě po Evropě. Zpěvačka Anya Stuart se sice narodila ve Spojených státech, v současné době však bydlí v Paříži. Klávesista Audun Nedrelid se rozhodl opanovat fjordy někde v Norsku a hostující bubeník Martin Valihora obývá své rodné Slovensko. Aktuální sestavu doplňují v Čechách pobývající Mishan Pajdiak (el. rytmika, samply a bicí), Bharata Rajnosek (dechy) a na kontrabas Petr Tichý. Na desce Forms Apart ale hostuje i Tonya Graves, beatboxer MC Jesus a řada dalších hostů.

Už z toho je patrné, že dát tuhle bandu někdy skutečně dohromady je věru nadlidský úkol. Taky proto Alvik letos v České republice absolvoval všehovšudy dva koncerty! Vidět tuhle zajímavou kapelu naživo je tedy evidentně značně nepravděpodobné, ale stojí to za to.

Deska Forms Apart obsahuje dvanáct promakaných skladeb. Jen těžko lze hudbu Alviku nějak zaškatulkovat. Asi nejvýraznější složkou jsou kompozice blízké jazzu. Zároveň je ale využíváno moderních elektronických postupů a dýchá na vás opar devadesátých let, kdy především lidé ve Velké Británii se nebáli experimentovat a předkládat posluchačům zajímavé hudební formy. Je to rozhodně na české poměry velmi nezvyklá deska. Slyšíte v ní ozvuky triphopu, elektra, ale také zjemnělého drum n'bassu:

Rozhodně nedoporučuju tuhle alvičí desku pouštět na silvestrovském večírku ve chvíli, kdy se váš naladěný kamarád rozhodne předvést pupkatý striptýz. Naopak by Forms Apart byla skvělou kulisou na Nový rok, kdy člověku hučí po mejdanu v hlavě a chce se hodit do klidu. Takže jako chillout si tuhle kapelu dokážu představit. Jen pozor na povečírkové deprese!

Rozhodně tím ale nechci říct, že jednotlivé písničky jsou smutné a depresivní. Jen je k nim nutno přistupovat obezřetně a vnímat jejich muzikální přesahy. Hodně výrazným nástrojem je u Alviku basa, což je správně. Basová linka je v tomto případě tou určující, kolem níž se v podstatě vše točí. Ale všichni hudebníci jsou tady zdatní instrumentalisté a je vidět, že ke všem skladbám přistupují jako skuteční profesionálové.

Kdybych měl hudbu Alviku k něčemu připodobnit, napadá mě Cinematic Orchestra nebo Jagga Jazzist. Na druhou stranu připomínají i některé netaneční kusy s výrazným ženským vokálem, jak je známe od kapel Kosheen nebo Moloko. Je ale na každém, kam si tuto atmosférickou hudební koláž zařadí.

Ale aby si potenciální posluchači nemysleli, že je čekají pouze příjemné kavárenské nu-jazzové kompozice. Například track Silverspring sice začíná pomalu, postupně ale nabírá na síle a nakonec se zvrhne ve slušný industriál, tak jak jej známe od Amona Tobina. Ryze taneční skladba je vlastně i úvodní Wishes.

Pro album je příznačná stylová pestrost. Jestliže je vše odstartováno tanečními rytmy, v kraťoučkém songu Headphones lze rozeznat náznak reggae a dubu. Narazit lze ale i na velmi příjemnou skorokytarovku (Close):

A takhle to pokračuje dál. Chvíli jsme v říši čistého moderního jazzu (ELLE), chvíli v crossoveru beroucím se kousek od popu, kousek od elektroniky (On air on skin). Je to prostě všehochuť.

Asi nejhitovější potenciál má Final next, v němž vyniká hlas zpěvačky a zároveň ona instrumentální vybroušenost. Rozhodně by nebylo špatné zjistit, co za kapely členové Alviku poslouchají. Několikrát má totiž člověk pocit, že slyší éterické Lamb, vyšperkovanou Jazzanovu nebo nenapodobitelnou Erykah Badu…

Nejlepší proto bude, když zanecháme prázdného tlachání a otevřeme se Alviku. Chce to jen klid, nohy v teple a oddat se ctnostným a nezákeřným myšlenkám, protože přesně to je stav, který vyhovuje desce Forms Apart.

Autor recenze: José Armando

Alvik: Forms Apart, CD, 40 minut, 20. října 2008 vydalo Sony/BMG

Tracklist:

01. Wishes
02. Headphones
03. ELLE
04. On air on skin
05. Final next
06. Close
07. Samba in Paris
08. Silverspring
09. Cold june
10. Scream
11. Got myself
12. Trent beat