Cvičme v rytme. Ale je to vo hubu!

Tak ho tu po roce máme znovu. Slovenský rapper Rytmus se rozhodl na chvíli si odpočinout od své domovské formace Kontrafakt a přichystal si pro své fanoušky výběrové album hitů, rarit, remixů a hostovaček. A zase je to hodně o jeho vlastním egu, ale taky tradičně o pi… a …ech. Prostě taková rytmusovská klasika.

Rytmus je sice slovenský Cikán, ale hip hop v jeho podání je úplně někde jinde než v podání v Česku stále populárnější bandičky vystupující pod názvem Gipsy.cz, která se nedávno stala Skokanem roku v soutěži známé jako Český slavík. To je teda úlet… Rytmus už má podobnou akci za sebou. Jeho kousek, kdy si přišel na pódium pro slovenskou obdobu Slavíka známou jako Aurel, a na místě sošku rozflákal, je dost populární.

Je to zvláštní, už několikrát médii proběhla zajímavá informace, že na Slovensku je hip hop o dost větší fenomén než u nás. Přitom Česká republika má dvakrát tolik obyvatel, čeští rappeři už dělají i soundracky k filmům a nedávno do kin přišel i první dokument, který se tímto fenoménem zabývá. Přesto všechno slovenští hiphopeři prodávají mnohem více desek než jejich čeští kolegové.

Rytmus, frontman piešťanské hiphopové formace Kontrafakt, je evidentně těžký magor. A dává to vědět nejen na poslední desce Kontrafaktu Bozk na rozlúčku, ale i na svých sólových deskách. Jeho Bengoro bylo na Slovensku horké zboží a je dost pravděpodobné, že i nové Si zabil se bude dobře prodávat. Prostě hudba pro vánoční svátky jako dělaná. Akorát že místo mírumilovných koled uslyšíte nekompromisní tracky plné vulgarit, za které by se nestyděli ani hrdinové Tarantinových Gaunerů. Asi nemá smysl citovat. Kdo někdy slyšel Kontrafakt nebo Rytmuse, ví, o čem mluvím.

Každopádně deska sama o sobě není – už ze své podstaty – nijak originální. Je to jen výběr už známých tracků, z nichž některé jsou lepší, některé horší. Pozitivní je, že spolupráce mezi Čechy a Slováky na půdě hip hopu skvělě funguje.

Samozřejmě nechybí všudypřítomný DJ Wich, kterého je poslední dobou všude plno. Právě jeho přítomnost na tracích Dáva mi a Moji ludia je výrazně pozitivní a dělá z obou skladeb možná vůbec nejlepší kousky na celém albu. Wich má prostě čich na hit. Ať mi nikdo neříká, že tyhle tracky nechytnou i člověka, který si myslí, že nejlepší rapper v Česku je Martin Kocián z Lunetiku.

Vedle Wiche si Rytmus na album vybral samozřejmě i Indyho (Noc je pul), Oriona (I tak to osiągnę) nebo Gipsyho (Gipsy). Za vůbec rádiově nejpřístupnější song lze považovat ten s Darou Rolins. Party DJ je takové taneční árenbíčko s nezbytným namachrovaným rapperem na konci:


 


Důvod, proč jsem Rytmuse nazval magorem, je jeho nevymáchaná huba a naprostá neúcta k hodnotám. On na všechno a na všechny evidentně kašle a nemá problémy to taky značně hlasitě vyhlásit do světa. Takového negra v Česku bohužel stále nemáme. Kdo ví proč…

Rytmus je sice magor, ale na druhou stranu není žádný blbec, jeho texty i rýmy mají smysl, i když někdy přesahují únosnou mez. Nebojí se věci i lidi pojmenovat tak, jak si to zaslouží. A ve své sprostotě je zároveň velmi vtipný. Člověk má při poslechu některých jeho slovních obratů co dělat, aby se nepo… smíchy. A to asi Rytmus chce. Nejde mu o nápravu světa ani filozofické poselství potomkům. Prostě jen popisuje stav věcí.

Rytmus je prostě originál. Ne všechny tracky jsou sice povedené, ale jeho špinavé charizma tyto nedostatky bohatě zastoupí. Například v tracku Pre všetkych skutočných je jasně vidět, že Rytmus si vystačí sám. Stačí jen správný hudební podklad a najednou se před vámi objeví slovenská obdoba House of Pain.

Velmi povedená a hlavně zábavná je Polnočná pičakoláda s Nate Doggem z posledního alba Kontrafaktu Bozk na rozlúčku. Je to producentsky dotažená věc, za kterou by se nemuseli stydět ani hiphopeři z West Coastu. Jen ten překlad by jim asi dělal problém. V tomhle znění by to na MTV rozhodně nepustili…

Podobně povedená (a se stejným významovým vyzněním) je i skladba Čo. Každopádně i na videoklipech je patrné, že Slováci si hip hop těžce užívají:


 


A podobně i závěrečný track Dáva mi je úderná věc, která je jakousi Rytmusovou zpovědí. Skvělá tečka!

Tenhle výběr prostě nemá chybu. Otázkou je sice důvod vydání desky Si zabil, protože fanoušci hip hopu většinu tracků už znají. Na druhou stranu není špatné si takhle komplexně osvěžit paměť a vzpomínat, na kterých deskách svých československo­polských kolegů se Rytmus objevil. Je ale nutné uvědomit si jednu věc. Bývalý nejsprostší americký rapper Ice T měl vždycky na začátku svých alb krátký proslov ke svým posluchačům. A jedna jeho věta se skvěle hodí i k postoji Rytmuse: This is not a pop album. And by the way suck my motherfucking dick!

Autor recenze: José Armando

Rytmus: Si zabil, CD, 79 minut, 27. října 2008 vydalo EMI

Tracklist:

01. Dobré veci
02. Nech vidia feat. H16
03. Čo feat. Miky Mora
04. Dáva mi (Wich remix)
05. King Shit feat. Ego, Nironic & Indy
06. Amen savore feat. Kmeťoband
07. I tak to osiągnę feat. WWO, Włodi, Orion & Soundkail
08. Noc je pul feat. Indy & Vec
09. Hudba s ulice feat. Luza
10. Party DJ feat. Dara Rolins
11. Moji ludia (Wich remix)
12. Sprav ma feat. Druhá Strana & Čistychov
13. Moja štvrť feat. Indy, Vec & LA4
14. Romales kamen feat. Aneta Soul & Marcel Palonder
15. Gipsy feat. Gipsy & Ego
16. Pre všetkych skutočných
17. Polnočná pičakoláda feat. Nate Dogg
18. Dáva mi

www interpreta: www.myspace.com/ryt­mus