Byl jednou jeden Čechomor...

předchozí další

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, žil velký netvor s děsivým jménem Čechomor, jehož řev bylo slyšet od Zlína až po Aš. A ten se na sklonku minulého roku rozhodl předvést, jak by měly vypadat Pověsti moravských hradů a zámků. Trocha hudby, trocha vyprávění…

Čechomor je v současné době asi nejznámější domácí kapela, která kombinuje lidové a rockové prvky, a s touto směskou vyprodává největší haly v České republice. Už je to docela dávno, co ještě pod svým původním názvem Českomoravská hudební společnost hrávala po menších klubech a večírcích. Bod zlomu nastal v roce 2002, v době premiéry filmu Rok ďábla, pro nějž Čechomor složil několik písní. Najednou do té doby naprosto neperspektivní hudební směs folklorních a pomalu zapomínaných tradic a rockových postupů začala lidi zajímat a z lokální skupiny se stala masová záležitost.

Muzika Čechomoru měla vždycky jednu velkou výhodu oproti všem ostatním bandičkám. Jejich písničky jsou přístupné úplně každému. Od malých dětí po starce nad hrobem. Od vidláka z Horní Dolní po intelektuála neznajícího hygienických návyků. Je prostě málo lidí, kteří Čechmorem opovrhují a ostentativně jeho existenci v rámci české pop music ignorují.

Ať už je to, jak chce, Čechomor patří k těm lepším mainstreamovým kapelám u nás. Všichni členové jsou dobří hudebníci a zároveň i zpěváci. Nestydí se za své kořeny a naopak je dávají okázale najevo. Lidová píseň i díky Čechomoru získala nové a mladší fanoušky, což je vzhledem k důležitosti a vlastně i nutnosti zachování českých i moravských kulturních tradic jen dobře:

Myslím proto, že i poslední deska Čechomoru Pověsti moravských hradů a zámků patří k těm bohulibým projektům, kterým by se měla média věnovat. Čechomor se totiž rozhodl zhudebnit staré pověsti, jež se vážou k několika moravským hradům a zámkům. V několika případech už jde spíše jen o zříceniny, ale to samozřejmě není podstatné.

Důležitý je především fakt, že tohle hudebně-deklamační pásmo má nějakou myšlenku a navíc z hlediska marketingového i skvělou načasovanost. Protože kdy jindy koupit dětem, sourozencům, mamince nebo dědovi desku, při níž mohou na necelou hodinu vypnout a kochat se starými historkami a zároveň se vyžívat v nenáročné, ale výstižné hudební složce.

Album obsahuje sice patnáct stop, z toho je ale pouze osm hudebních skladeb, zbylých sedm (Poklad bezhlavého rytíře, Jasmína, Kamenná tvář, Katova předtucha, Komteska Muzika, Modrovous a Pasáček Tymling) jsou ony konkrétní tajuplné pověsti převyprávěné ušatým hercem Miroslavem Vladykou. Čechomor tak plní funkci jakéhosi intermezza. Po často dosti krvavé a temné historce o konkrétním moravském hradu následuje jakýsi relax, při němž si člověk může odpočinout a připravit se na další porci strašidelné pověsti.

Čechomor tak podle svých možností interpretuje jednotlivá vyprávění. A nijak přitom nevybočuje ze svých zajetých kolejí. Motivy lidových písniček jsou patrné ve všech skladbách, všude hrají hudební prim housle a zpěv. V některých skladbách (například v Komtesce Muzice) dostává velký prostor cimbálová muzika Martina Hrbáče. A to je rozhodně pozitivní oživení a občerstvení z celkového dojmu desky.

Člověk si najednou začíná uvědomovat, že některých folklorních prvků je škoda nevyužívat. Tím nemyslím, aby se do cimbálu rapovalo, ale právě spojení rocku a lidové písně má svůj smysl. Pak může vzniknout zajímavý mišmaš jako v případě Modrovouse, v němž má dominantní roli kytarový nářez občas vyrušený houslovým sólíčkem.

Posluchač má při poslechu Pověstí moravských hradů a zámků velký prostor pro vlastní fantazii. Dávno zapomenuté hrady a zámky ve své tajuplnosti znovu ožívají a díky muzice, která svým pojetím odkazuje ke starým časům (Pasáček Tymling se odehrává v sedmnáctém století, kdy se nejen ve Skotsku hrálo na dudy), lze dosáhnout stavu uspokojivého ponoru do dávných časů. Jasně si dokážeme představit temný hrad, v němž o půlnoci hledá hlava své tělo (mírně elektronický Bezhlavý rytíř).

Možná vůbec nejhezčí a nejmelodičtější (a o to přece u lidovek jde) písnička je Jasmína, z níž na nás dýchá skutečný hudební milostný a emocionální prožitek – nádherný mužský dvojhlas doplněný o nezbytný shluk kytar, houslí a bicích.

Nevadí tu, že písně nejsou autorské, že jsou to pouze speciálně vybrané lidové písničky. Čechomor má patent na úpravy moravského hudebního folkloru. Dávný notový záznam i text má novou formu, která dokáže skloubit staré s novým. A o to jde!

A pro ty, kterým by tento moravský nášup nestačil, je na rok 2009 připravena verze pro české i slezské hrady a zámky. Včetně koncertního turné. Tak hurá na nejbližší zasněžený hrad!

Autor recenze: José Armando

Čechomor: Pověsti moravských hradů a zámků, CD, 58 minut, 21. listopadu 2008 vydal Supraphon

Tracklist:

01. Bezhlavý rytíř (intro)
02. Poklad bezhlavého rytíře (Strážnice)
03. Bezhlavý rytíř
04. Jasmína (Starý Světlov)
05. Jasmína
06. Kamenná tvář (Kobyla)
07. Kamenná tvář
08. Katova předtucha (Moravský Krumlov)
09. Katova předtucha
10. Komteska Muzika (Dřevohostice)
11. Komteska Muzika
12. Modrovous (Dobromilice)
13. Modrovous
14. Pasáček Tymling (Jánský vrch)
15. Pasáček Tymling